Zemědělci mohou slavit malé vítězství. Obchodní dohodu EU–Mercosur, která má umožnit dovoz levných a méně kvalitních potravin z Jižní Ameriky výměnou za exportní výhody pro automotive, posoudí Evropský soudní dvůr. To může posunout její platnost až o 18 měsíců.
Je to výsledek série protestních akcí na národní i mezinárodní úrovni, do kterých se aktivně zapojili i čeští farmáři. Co bude se smlouvou dál a co dalšího zásadního se v zemědělské politice nyní děje, popisuje prezident Agrární komory ČR Jan Doležal.
Proti dohodě EU–Mercosur jste vystupovali od začátku. Považujete za úspěch, že ji musí prověřit Soudní dvůr EU?
Obchodní smlouva EU–Mercosur není v zájmu potravinové bezpečnosti Evropy, což opakujeme stále dokola. Když si na trh pustíme potraviny z opačného konce světa, kde nemusí dodržovat naše přísné standardy, není to fér. Navíc tím popíráme vše, co po našich zemědělcích chceme, aby dělali pro udržitelnější přístup k produkci potravin. Na nedávném protestu proti této smlouvě ve Štrasburku se sešlo šest tisíc farmářů a v prosinci v Bruselu dokonce kolem deseti tisíc lidí ze všech zemí Evropské unie. To z nich dělá největší zemědělské protesty od devadesátých let a osobně jsem se zúčastnil společně s českou delegací nejen jich, ale i řady dalších akcí v průběhu loňského roku. Proto považuji za úspěch, že europoslanci uznali naše argumenty a poslali dohodu k přezkoumání Soudním dvorem EU.
Co to v praxi znamená?
Teoreticky by měl Evropský parlament o dohodě jako takové hlasovat, až poté, co přezkum bude hotov. To by podle některých odhadů mohlo trvat až 18 měsíců. Tento termín je pak mnohem blíže finálnímu rozhodnutí ohledně Víceletého finančního rámce a Společné zemědělské politiky po roce 2027 a také příštím volbám do Evropského parlamentu v roce 2029. Otázkou nicméně v tuto chvíli zůstává, zda nebude využita klauzule provizorního spuštění bezcelní dohody i bez souhlasu Evropského parlamentu, což unijní legislativa sice umožňuje, nicméně by to mohlo znamenat riziko politického konfliktu mezi institucemi, ale také mezi členskými státy. Klauzule, která umožňuje spouštění dohody i bez souhlasu Evropského parlamentu, totiž počítá s tím, že o to Komisi požádá některý z členských států. S největší pravděpodobností by to bylo Německo, které by požádalo německou předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyenovou. Ta dohodu trochu kontroverzně podepsala v Paraguayi ještě před hlasováním Evropského parlamentu. Proti by se pak mohla postavit Francie, která se v Radě snažila vytvořit blokační menšinu a jejíž europoslanci jsou v mnoha případech stejného názoru.
Vyhráno tedy nemáte, ne?
Další vývoj ukážou příští dny a týdny. Nicméně to, čeho se nám podařilo dosáhnout společně se zemědělci z dalších evropských zemí, má váhu a chtěl bych poděkovat všem českým farmářům, kteří se k protestům připojili. Je možné, že je budeme muset znovu požádat o podporu, protože nelze vyloučit další protesty. My v tlaku nepolevíme a budeme dál usilovat o přehodnocení obchodní dohody s Mercosurem, která bez nadsázky může nevratně poškodit evropské zemědělství včetně českého, a to jak na národní, tak i evropské úrovni prostřednictvím organizace COPA, kde působím jako viceprezident.
Pokud smlouva nakonec začne platit, co to bude znamenat pro evropský trh?
Cílem je zajistit exportní výhody pro evropský automobilový průmysl a jeho uplatnění na jihoamerickém trhu výměnou za dovoz levného hovězího masa, drůbeže, medu nebo cukru do Evropy. Problém je v tom, že tamní producenti nemusí dodržovat tak přísné standardy produkce jako my v Evropě a mohou si tak dovolit vyrábět levněji. Někteří argumentují, že se nebude jednat o takové objemy, které by mohly náš trh ovlivnit, ale takhle to bohužel nefunguje. Říkáme tomu efekt sněhové koule, protože levné komodity na našem trhu vytvoří precedens a mohou sloužit jako nástroj tlaku na cenovou politiku našich producentů potravin. Mohli jsme to vidět například při dovozu levného cukru z Ukrajiny, kterého také nebylo takové množství a stejně ceny v Evropě letěly dolů jako na horské dráze. Taková politika křiví trh a dostává naše výrobce potravin do značné konkurenční nevýhody proti těm ze třetích zemí. Za takto nerovných podmínek zkrátka není možné uspět.
Evropská komise slíbila, že v tom případě zakročí. Nevěříte tomu?
Nejde o nedůvěru, ale o to, že si to lze jen těžko představit. V Jižní Americe se běžně používají pesticidy, hormony nebo antibiotika, která jsou Evropě dávno zakázané. Evropský trh má prakticky neomezeně otevřené vnitřní hranice a jediná možnost kontroly je při vstupu na něj, kde ale není možné zkontrolovat vše. Dalším aspektem jsou podmínky, v jakých jsou v Jižním Americe chována zvířata, zda dochází vlivem zemědělské produkce k odlesňování a vůbec jak se místní starají nebo nestarají o krajinu a půdu a její kondici. To prostě na území jiného státu prověřit ani nejde. Pokud to Evropská komise myslí s ochranou evropského trhu a evropských výrobců vážně, měla by nastavit kontrolní mechanismus tak, aby skutečně fungoval. Dále požadujeme, aby bylo možné v případě narušení trhu efektivně uplatnit takzvaný mechanismus záchranné brzdy a pozastavit bezcelní dovozy, jak Evropská komise přislíbila. Zároveň apelujeme na to, aby se tato pravidla vztahovala na všechny dohody uzavírané mezi Evropskou unií a třetími zeměmi.
Protestovali jste i proti reformě evropské agrární politiky, jak to s ní vypadá?
Proti absurdním změnám ve Společné zemědělské politice EU po roce 2027 i škrtům ve výdajích na zemědělství se loni protestovalo dokonce několikrát. V zamýšlené reformě, jak ji navrhla Evropská komise, vidíme ohrožení produkce kvalitních potravin v Česku a pokračování trendu: více požadavků za méně peněz. Má sice začít platit až za dva roky, ale o tom nejdůležitějším, tedy finanční alokaci a tolik nutné deregulaci, se vyjednává už teď. Protesty bezesporu pomohly, aby si Rada i Parlament kritickou situaci v zemědělství dokázaly uvědomit. Pevně doufám, že nejen díky protestům, ale díky našemu intenzivnímu, vytrvalému a trpělivému vyjednávání se podaří oprávněné zájmy zemědělského sektoru, o kterém politici v Evropě teď mluví jako o sektoru strategickém, obhájit.
Přesuňme se na národní úroveň. Jak se vám zatím spolupracuje s novou vládou?
Představili jsme společně s dalšími nevládními organizacemi naše priority a nabídli jsme zprostředkování názorů z odborné zemědělské praxe. Jmenování Martina Šebestyána jsme podpořili a věříme, že komunikace se i za tak krátkou dobu zlepšila oproti předchozímu vedení rezortu. Neznamená to ale, že nebudeme kritičtí, pokud půjde o hájení oprávněných zájmů našich členů. V tuto chvíli nás nejvíce pálí rozpočet na letošní rok, protože nyní fungujeme v rozpočtovém provizoriu. Ambicí je rozpočet dopracovat a nechat projít celým legislativním kolečkem tak, aby od dubna již fungoval rozpočet nový. Základní prioritou je pokrýt potřeby kofinancování Programu rozvoje venkova, kde, ve srovnání s návrhem rozpočtu vlády Petra Fialy, tyto prostředky chyběly, a také naplnění obálky národních dotací tak, aby bylo možné financovat Evropskou komisí notifikované programy, zejména na podporu živočišné výroby a speciální rostlinné výroby. Podle politické dohody Ministerstva zemědělství a Ministerstva financí by se kapitola určená na výdaje zemědělství měla navýšit. Na tom se ale bude muset shodnout celá vláda, která má jako taková samozřejmě mnoho dalších priorit. Na to, že chce zemědělství vnímat jako strategický sektor a že je ho třeba v těžkých dobách náležitě podpořit, by ale zapomenout neměla.
Opakovaně říkáte, že na práci zemědělců dopadají také predátorské praktiky obchodních řetězců. Jak se k tomu vláda staví?
Dlouhodobě upozorňujeme na pochybné praktiky obchodních řetězců, kterými tlačí své dodavatele, tedy potravináře i zemědělce, do nevýhodných podmínek a nejedná se zdaleka jen o jejich cenovou politiku. Vzhledem k tomu, že v supermarketech lidé obvykle nakoupí většinu potravin a pro jejich producenty se tak jedná o hlavní odbytový kanál, jsou nuceni požadavkům řetězců vyhovět. Na našich sociálních sítích upozorňujeme často i na další manýry obchodníků, jako jsou zavádějící nebo žádné informace o původu potravin nebo akční nabídky, které ve skutečnosti akční vůbec nejsou. Považujeme proto za správné, že se stát chce na tyto praktiky zaměřit a přispět tak k férovějšímu fungování našeho trhu. Stejně tak oceňujeme i nápad s potravinovým ombudsmanem, který může posílit aktivity Státní zemědělské a potravinářské inspekce.
