Zemědělci a potravináři spojili síly a představují vlastní strategický dokument – Společnou iniciativu pro konkurenceschopné zemědělství a bezpečné potraviny. Uvádí to Zemědělský zpravodaj č. 2/2025, který vydává zemědělský svaz ČR. Předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha ve svém článku uvádí, že vznik této společné iniciativy zemědělců a potravinářů je reakcí na selhání státu při tvorbě vize pro české zemědělství. Iniciativa představuje konkrétní priority a požadavky na spravedlivé podmínky podnikání, moderní podporu investic, snížení byrokracie, rovné obchodní prostředí a realistickou klimatickou politiku. Zároveň konstatuje, že jde o hlas většiny sektoru, který je připravený vstoupit do debaty o budoucnosti českého venkova i potravinové bezpečnosti.
Přičemž vzápětí připomíná, že v roce 2025, kdy Českou republiku čekají parlamentní volby, přišla chvíle, kdy se musel sektor zemědělství a potravinářství postavit k vlastní budoucnosti čelem. Nečekat na to, co přinese příští vláda. Té současné se na strategické úrovni příliš nedařilo.
Proč nestačí vládní strategie 2030+
Načež dále informuje o tom, že příprava aktuální strategie ministerstva zemědělství pro české zemědělství do roku 2030 a pro další roky proběhla formálně. Součástí procesu jejího vzniku nebylo ani jedno setkání se zástupci zemědělců a potravinářů. Výsledný dokument nedostatečně zodpovídá klíčové otázky, co z minulé strategie se dařilo naplňovat a proč, co se naopak nedařilo a proč. Hlavně ale strategie nedává českému zemědělství pro příští období jasnou vizi a směr.
Proto zemědělské a potravinářské organizace, vytvořily Společnou iniciativu pro konkurenceschopné zemědělství, kvalitní a bezpečné potraviny po volbách 2025. Tento dokument je nejen výčtem požadavků, ale také konkrétní vizí, která vzešla zevnitř agropotravinářského sektoru. Je odpovědí na současnou situaci, nárůst regulací, pokles konkurenceschopnosti a nedostatečné naslouchání hlasu odborníků z praxe, a vychází z toho, kde se všechny zemědělské a potravinářské organizace shodují.
Jednotný hlas sektoru
Martin Pýcha dále uvádí, že za iniciativou stojí organizace sdružující naprostou většinu producentů a zpracovatelů: Zemědělský svaz ČR, Agrární komora ČR, Společnost mladých agrárníků, Českomoravský svaz zemědělských podnikatelů, Iniciativa zemědělských a potravinářských podniků a Potravinářská komora ČR, s podporou profesních a zájmových sdružení. Společně reprezentují více než dvě třetiny zemědělské půdy, 85 % produkce a 90 % zpracování potravin. Není to tedy názor menšiny, ale konsenzuální postoj rozhodující části sektoru.
Klíčové požadavky: méně byrokracie, spravedlivé podmínky, rovná soutěž
Podle Martina Pýchy uvedený dokument vznikl z vnitřní potřeby sektoru, který mluví hlasem těch, kdo dennodenně nesou odpovědnost za českou krajinu, domácí produkci i zaměstnanost na venkově. „Už nemůžeme dál přihlížet tomu, jak se administrativa stává hlavním zaměstnáním zemědělců, zatímco produkce kvalitních, bezpečných a cenově dostupných potravin je odsouvána na druhou kolej. Politika musí být nastavena spravedlivě, rozpočet musí reflektovat reálné náklady i konkurenční podmínky. Není možné, aby se do České republiky dovážely produkty, které nesplňují stejné podmínky, kterým čelíme my,“ uvádí Martin Pýcha.
Podle členských organizací v rámci iniciativy je třeba zachovat dvoupilířový systém podpory, a tržní pravidla musí být nastavena tak, aby obchodní řetězce nemohly diktovat podmínky, které znevýhodňují české producenty a zpracovatele. „Pokud má být Evropa zelená, pak jedině spravedlivě. Ekologická opatření mají smysl, pokud nesnižují naši konkurenceschopnost a respektují ekonomickou realitu. Nechceme výhody – chceme rovné podmínky, férové zacházení a šanci být konkurenceschopní na otevřeném trhu. Požadujeme dialog, konstruktivní, věcný, směřující k dlouhodobé stabilitě a prosperitě nejen pro zemědělce a potravináře, ale pro celý venkov a bezpečnost celé společnosti,“ objasňuje Martin Pýcha názor rozhodující většiny našich zemědělců a potravinářů.
Načež dále konstatuje, že iniciativa má přehlednou strukturu a přináší konkrétní návrhy v oblastech financování, administrace, investic, ochrany trhu, pracovní síly, klimatické politiky, infrastruktury i legislativy k půdě. Každý z bodů byl široce interně projednán a vychází z dat, zkušeností a dlouhodobého sledování vývoje v oboru.
Strategický význam agropotravinářského sektoru
„Základním výchozím bodem je uznání strategického významu našeho sektoru. Tato země se bez silného zemědělství a potravinářství neobejde – ať už z hlediska potravinové bezpečnosti, ekonomické stability nebo udržitelnosti venkova. Aktuální vláda však tento fakt dlouhodobě přehlíží. Podíl výdajů na sektor klesá, přičemž v roce 2024 činily již jen 0,5 % HDP. V době omezené spolehlivosti mezinárodních dodavatelských řetězců je zemědělství stejně strategickým odvětvím jako obrana,“ uvádí Martin Pýcha, který tak dokumentuje nečinnost současné vlády vůči zemědělskému a potravinářskému sektoru.
„V dokumentu věnujeme značnou pozornost analýze hlavních ekonomických slabin současného agropotravinářského sektoru u nás. Přidaná hodnota na hektar zemědělské půdy činí v ČR pouze 370 EUR, tedy 39 % unijního průměru. Výkonnost potravinářského průmyslu je na 55 % průměru EU. Čisté příjmy sektoru bez dotací opakovaně nedosahují výše nákladů, zatímco evropský průměr je +20 %. Nastavení zemědělské politiky navíc nepřináší kýžený efekt v růstu produktivity či přidané hodnoty, naopak podporuje preferenci neprodukčních činností. Už dnes je česká produkce na hektar 66 % evropského průměru. To jsou zásadní problémy. Zemědělci nechtějí být ´příjemci dotací´, ale ´producenti potravin´,“ uvádí Martin Pýcha v charakteristice současné ekonomické situace našeho zemědělského a potravinářského sektoru vůči konkurenci v rámci EU. Načež, dále k tomu dodává, že stávající, u nás zavedený systém, k tomu nemotivuje.
Obchodní bilance pod tlakem
Martin Pýcha dále upozorňuje, že s tím velmi úzce souvisí i struktura produkce, která je nevyvážená, kdy rostlinná výroba tvoří přes 53 %, živočišná pouze 40 %. Přičemž v českém zemědělství chybí diverzifikace celého sektoru, poukazuje na to, že klesá výměra pícnin, a také i zlepšujících plodin. V agrárním obchodu se Česká republika propadá do rekordního deficitu -45 miliard korun. To je bez tabáku ještě o cca 9 mld. Kč více. Hlavními problémovými komoditami jsou maso, ovoce, zelenina a mléčné výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Zejména obchod s masem, především vepřovým, vykazuje dlouhodobě největší záporné saldo. „V čase, kdy bychom měli zvyšovat domácí produkci, jsme svědky útlumu investic do živočišné výroby, likvidace provozů a rostoucí závislosti na dovozech z Polska, Německa, Dánska. Tento trend nelze zvrátit bez zásadní změny dotační politiky – ta musí motivovat k produkci, nikoliv k udržování stávajícího stavu,“ konstatuje Martin Pýcha.
Méně regulací prospívá podnikání
Načež dále uvádí, že tato společná iniciativa zemědělců a potravinářů se detailně věnuje také byrokratické zátěži, která je jednou z největších překážek rozvoje. Společný návrh této iniciativy počítá se snížením veškeré administrativy o 30 %, sloučením kontrol do jedné roční, zjednodušením žádostí o dotace a zrušením národních požadavků nad rámec společné zemědělské politiky. Dále požadujeme např. zrušení povinného ESG reportingu, hlášení k odlesňování a nepřiměřeně detailní taxonomie, která zatěžuje farmáře bez jakéhokoli reálného přínosu.
Rovné podmínky na trhu a férový obchod
Iniciativa zároveň požaduje, že obchodní prostředí musí být spravedlivé. To znamená, že výrobky dovážené do EU musí splňovat stejné normy jako ty, které platí pro domácí producenty, obzvlášť v případech zvýhodněných nebo bezcelních dovozů. Pokud se toto pravidlo nedodržuje, není možné konkurovat. Iniciativa požaduje zrcadlová opatření, důslednou kontrolu původu a standardů dovážených výrobků či přísnější zákon o významné tržní síle.
Investice do inovací i do lidí
Martin Pýcha dále uvádí, že samostatná kapitola, v základním dokumentu iniciativy, se věnuje investicím, a to nejen do technologií, ale i do zpracování, diverzifikace a obnovitelných zdrojů energie. „Potřebujeme modernizaci v celém řetězci, včetně budování závlah, skladovacích kapacit a logistických řešení. Stát by měl podpořit i velké infrastrukturní projekty v oblasti zpracování masa, ovoce a zeleniny. Bez toho nelze navýšit soběstačnost.
Velmi silná je i část věnovaná pracovní síle – navrhujeme daňové úlevy, nižší odvody a systém sezónní zaměstnanosti, který nebude odrazovat svojí složitostí. Klíčová je také podpora mladých farmářů a zaměstnanců u právnických osob, bez nichž nebude možné zajistit generační obměnu,“ Martin Pýcha dále objasňuje požadavky zemědělců a potravinářů, sdružených v iniciativě.
Ekologická opatření, která nebrzdí konkurenceschopnost
Podle členů iniciativy zemědělských a potravinářských organizací přijímaná klimatická opatření, by měla být realistická, to je respektovat ekonomickou realitu a nesnižovat konkurenceschopnost. „Požadujeme podporu precizního zemědělství, modernizaci závlah, uvolnění pravidel pro nové metody šlechtění (NGT) a zachování účinných přípravků na ochranu rostlin. Bez této změny hrozí snížení produkce a nárůst dovozů.
A konečně – půda. Žádáme legislativní zakotvení předkupního práva zemědělců, regulaci spekulativních nákupů a zákaz převodu půdy na subjekty mimo EU. Půda je výrobní prostředek, ne investiční komodita. Pokud ji neochráníme, ztratíme kontrolu nad potravinovou bezpečností i venkovem,“ jak, podle Martina Pýchy, jednoznačně požadují zemědělci a potravináři, kteří, jako členové iniciativy, reprezentují rozhodující část zemědělského a potravinářského sektoru v České republice.
Obtisknout hlas sektoru do programů politických stran
„Tato společná iniciativa je silným a jednotným hlasem. Nabízíme politikům i veřejnosti konkrétní návrhy a chceme, aby se staly součástí volebních programů i programového prohlášení nové vlády. Mrzí nás, že stát v těchto strategických otázkách nekoná sám od sebe. Pracujeme ale s realitou, a tak jednáme napříč politickým spektrem,“ konstatuje v závěru svého článku Martin Pýcha, předseda Zemědělského svazu ČR.
