• Zveřejněno: 24.11.2022
  • Autor: Miroslav Svoboda

Dopady energetické krize se odrážejí v mnoha oborech a zemědělství není výjimkou. Mezi nejohroženější zemědělská odvětví patří chov hospodářských zvířat i pěstování ovoce a zeleniny. Zhoršující se podmínky pro zemědělské podnikání vedou k tomu, že je Česká republika stále méně soběstačné v produkci základních potravin a odborníci odhadují, že soběstačnost bude nadále klesat. Aktuálně si v případě tuzemských jablek Česká republika s vlastní produkci vystačí z 50 % a v drůbeži z necelých 60 %.

Náklady zemědělských podniků se zvyšují v meziročním srovnání o desítky až stovky procent, přičemž největším problémem jsou energie. Čeští zemědělci ale mají omezené možnosti promítat tyto náklady do cen, za které prodávají svou produkci. Řada z nich proto přemítá, zda se jim chov hospodářských zvířat nebo pěstování některých plodin vyplatí, a zvažuje utlumení nebo dokonce úplné ukončení ztrátových činností. To bude mít za následek vyšší dovoz potravin ze zahraničí.

První řečníkem na tiskové konferenci byl viceprezident Agrární komory ČR a předseda Ovocnářské unie ČR Martin Ludvík, který prohlásil, že vývoj produkce ovoce v ovocných sadech klesá. Celková výměra ovocných sadů v ČR zaznamenala v roce 2022 pokles o 580 ha na 15.419 ha, z toho produkční sady dosahují výměry 11.437 ha, což představuje meziroční pokles o 6,5 %. Za uplynulých 33 let bylo z naší krajiny bez náhrady vyklučeno 43 % ploch ovocných sadů. Důvodem klučení (odstraňování ovocných stromů) je špatná ekonomická situace českého ovocnářství, kdy se rentabilita pěstování ovoce stále snižuje. „Dlouhodobě u nás ubývají výměry sadů, což znamená, že mizí ovocné stromy, které jsou zásadním prvkem naší krajiny. Nejčastěji jsou pak nahrazovány pěstováním řepky a obilí,“ řekl Martin Ludvík. Zároveň odhadl, že po letošní kritické sezóně většina ovocnářů během zimy zlikviduje výraznější část svých ploch, a to až o desetinu, což by znamenalo zhruba 1000 až 1500 ha ovocných sadů. Načež také k tomu v rámci diskuse dodal, že část úrody zůstala na stromech, to je v sadech, protože se ovocnáři obávají vše skladovat v chladírnách s ohledem na vysokou cenu elektrické energie. Kdy tyto vyšší náklady totiž nebudou moci promítnout do zvýšení svých prodejních cen obchodníkům. Současně upozornil, že řetězce platí českým pěstitelům jablek nízké výkupní ceny nebo raději dovážejí levnější jablka z Polska. Podle něho nastala ta situace, že díky sankcím proti Rusku, kvůli válce na Ukrajině, polští pěstitelé jablek, kteří svá jablka vyváželi na východ Evropy, především do Ruska, hledají nová odbytiště. Právě této skutečnosti využily zahraniční obchodní řetězce u nás k tomu, že snížily výkupní cenu těchto jablek. Na druhé straně poznamenal, že dnes se na pultech těchto řetězců objevují i jablka od českých pěstitelů.

Martin Ludvík dále uvedl, že se k nám dováží 40 až 50 procent jablek ze zahraničí, přitom bychom měli mít až 80procentní soběstačnost v produkci jablek. Například v roce 2021 se k nám dovezlo až 65.000 tun konzumních jablek ze zahraničí, z toho 30.000 tun právě těch polských. V letech minulých se však čísla pohybovala ještě výše, například v roce 2017 se dovezlo až 88.000 tun zahraničních jablek. Dovozová jablka jsou oproti českým většinou levnější. I když, jak dále Martin Ludvík dodal, tak, podle statistických dat, je patrné, že dlouhodobý vývoj farmářské ceny za kilogram jablek mírně stoupá a pohybuje se aktuálně kolem 14 Kč bez DPH, kdežto cena spotřebitelská stoupá prudkým tempem a přibližuje se i na rozmezí od 28 do 33 Kč.

Za uplynulých 33 let zmizelo z české krajiny 43 procent ovocných sadů, v letošním roce se plochy snížily u profesionálních pěstitelů o 6,5 procenta na 11 437 hektarů.

Kvůli nízkým výkupním cenám řada pěstitelů přistoupila k samosběrům, kdy si lidé mohli kilogram jablek sklidit za zhruba deset korun. I tak ale mnoho tun ovoce shnilo na stromech, přesné údaje o velikosti sklizně ale zatím Ludvík nemá.

Poté se ujal slova předseda Svazu chovatelů holštýnského skotu a ředitel Selekta Pacov Josef Diviš, který konstatoval, že v produkci mléka a hovězího masa Česká republika sice s vlastní produkcí zatím vydrží, nemusí se ale jednat o trvalý stav.

V úvodu svého vystoupení se věnoval otázce produkce mléka u nás, kdy uvedl, že pokud jde o výkupní ceny mléka, tak v sousedním Německu jsou výkupní ceny 1 litru mléka o 2,50 Kč vyšší než v České republice. K tomu musíme logicky dodat, že řada zemědělců, kteří mají tuto možnost, tak z ekonomických důvodů, toho přirozeně využijí. Josef Diviš dále poznamenal, že výkupní cena 1 litru mléka, které obsahuje 4 % tuku, činí cca 12 Kč. Přičemž v obchodech se zákazníkům prodává za 28 až 32 Kč, a to při 1,5 % tuku. Takže, 2,5 % tuku z tohoto jednoho litru se dá použít na výrobu například másla.

V této souvislosti Josef Diviš dále uvedl, že zatímco v Evropě postupně klesá cena mléčných výrobků, což je dáno nižší produkcí mléka v některých západoevropských zemích, tak v České republice naopak se ceny mléčných výrobků zvyšují. Přičemž vliv na tento jejich růst cen mají zvýšené náklady na výrobu, které jsou dány tím, že enormně vzrostly náklady na energie, ale i na krmiva, a to o 40 až 50 procent. Načež uvedl, že jako krmivo pro skot se většinou pěstuje kukuřice, u níž se cena v roce 2020 pohybovala na úrovni 15 až 17 Kč za kilogram a dnes se pohybuje na úrovní 55 až 60 kč za kilogram.

Podle Josefa Diviše zdražily i jiné vstupy do zemědělské výroby. Například o 40 procent zdražily i pohonné hmoty. Díky tomuto růstu nákladů a nízké rentabilitě, podle Agrární komory ČR, řada zemědělců, kteří se specializují na mléčný nebo masný skot, zvažuje omezení svých chovů. Načež komora k tomu dále dodává, že klesající produkce tuzemského hovězího masa o jednotky procent svědčí o tom, že to mnozí již udělali.

Třetím v pořadí byl místopředseda Českomoravské drůbežářské unie Zdeněk Mlázovský, který zdůraznil, že náklady na chov drůbeže prudce rostou a cenám dovozu drůbeže ze zahraničí naši, čeští chovatelé nemohou konkurovat. Podle monitoringu členské základny Českomoravské drůbežářské unie stouply náklady, a to zejména na krmivo, konkrétně až o 80 %. Dále vzrostly náklady na energie a plyn o stovky procent a na pohonné hmoty o 50 %. Přitom, podle českých chovatelů drůbeže, je chov drůbeže energeticky nejnáročnější a má největší objem spotřebovaného krmného obilí. Mlázovský k tomu dodal, že například počáteční teplota musí být na úrovni 36 °C a teprve potom se sníží na 22 °C. Takže to znamená, že spotřeba energie patří k nejvýraznějším vstupním nákladům. Přitom výkupní cena však nijak nekopíruje tyto zvýšené vstupní náklady. „Současné nejpalčivější problémy jsou nejen astronomické ceny krmných směsí a energií, ale také nerovné dotační podmínky v rámci EU, tlak na jejich snižování v Česku, tlak ochránců zvířat na chovatele a například i obrovská administrativní zátěž,“ konstatoval Zdeněk Mlázovský.

Podle oficiálních statistik činil v České republice v roce 2021 počet nosnic 8,3 milionů. Dále se chovalo 136 mil. kuřat na výkrm, 4,5 mil. kachen, 796 tis. krůt a 162 tis. hus. I přesto ale schopnost zajistit produkci z tuzemských zdrojů v tomto odvětví nadále klesá. V roce 2020 bylo, podle ČSÚ, Česko v drůbežím mase soběstačné na 59,8 %. Od roku 2008, kdy Česká republika byla v chovu drůbeže soběstačná na téměř 93 %, má tato křivka výrazně klesající tendenci. Například u vajec vystačíme s domácí produkcí z 87,5 %, dodal Zdeněk Mlázovský.

Podle Zdeňka Mlázovského je v České republice poměrně malý trh, který je nekompromisně ovládán řetězci, jež stanovují cenu. I když čeští chovatelé drůbeže jsou schopni dodávat nadstandardní kvalitu vůči EU, lidé i přesto dají často přednost levnému dovozu, ačkoli mnohdy není jasné, odkud zboží pochází a jakým výrobním procesem prošlo. Vyšší cena českých produktů není způsobena tím, že čeští chovatelé dělají něco hůře, ale tím, že státy, ze kterých se zboží dováží, mají vstřícnější dotační politiku vůči zemědělcům, ať už na evropské či národní úrovní, a mohou si dovolit vyvážet zboží za ceny, kterým čeští chovatelé nejsou schopni konkurovat. Načež Zdeněk Mlázovský k tomu dodává, že soběstačnost patrně znovu poklesne.

Podle Českomoravské drůbežářské unie do roku 2026 by mělo dojít ke kompletním přestavbám technologií chovu u nosnic, což dle mého není reálné stihnout. Čeští chovatelé drůbeže žijí v turbulentní době s velkými výkyvy, která je pro zemědělství velmi náročná. Potřebují mít dostatek času na plánování, zástavy zvířat, investování a především stabilitu. Zdeněk Mlázovský je ale optimista a věří, že pokud české chovatele drůbeže naše veřejnost začne vnímat jako ty, co v České republice vyrábí skutečně kvalitní produkty, které skončí na stolech tuzemských strávníků, čeští chovatelé drůbeže dokáží přežít i tyto těžké časy a k poklesu chovů nedojde.

Registrací uživatel získá přístup k exkluzivním informacím.
Registrace   |   Přihlášení