V Evropě to vře kvůli očekávanému zveřejnění evropského rozpočtu po roce 2027 a zásadních změn v jednotlivých politikách včetně té zemědělské. Může se to zdát jako vzdálená budoucnost, ale nejen vzhledem k nízké návratnosti musejí zemědělci investice plánovat v delších časových horizontech. Na podmínkách, které budou platit za tři roky, a až do konce roku 2034, tak opravdu hodně záleží. „V kuloárech už nyní koluje řada informací a mluví se o zásadních změnách,“ říká prezident Agrární komory ČR Jan Doležal s tím, že má dojít ke změnám ve struktuře i financování evropské zemědělské politiky. V Bruselu se chystají protesty, a další masivnější akce napříč Evropou hrozí na podzim.
Evropská komise má příští týden předložit návrh evropského rozpočtu po roce 2027, který určí další směřování evropské zemědělské politiky. Agrární komora ČR i další nevládní organizace dopředu říkají, že s ním nesouhlasí, proč?
Jak bude vypadat návrh Evropské komise ohledně Víceletého finančního rámce na období let 2028 až 2034, se zatím, přesně do detailu, neví. Nicméně už teď koluje v kuloárech mnoho informací. Je to pro nás zásadní téma, protože od evropského rozpočtu se bude odvíjet i objem toho zemědělského, se kterým je přirozeně spojená i budoucí podoba evropské zemědělské politiky. A nějakou dobu už se mluví o zásadních změnách, které se mají týkat její struktury i financování. Podle toho, co se proslýchá, se bude jednat o revoluci, nikoliv evoluci Společné zemědělské politiky (ačkoliv sám komisař ještě nedávno tvrdil opak), s negativním dopadem na evropské zemědělství, a tedy i produkci potravin, což platí i pro náš český agrární sektor. Není času nazbyt, proto začaly české i evropské zemědělské nevládní organizace doslova „bít na poplach“, a začaly chystat protestní akce. Komise sice tak trochu „lišácky“ návrh nachystala na dobu žní, kdy mají zemědělci dát hned jasně najevo, že nám není jedno, co s námi dále bude. Rozhodně to není o dotacích, tedy o „výhodách“ pro zemědělce, jak si společnost myslí, je to o kompenzacích za stále větší omezení, kterým musíme při produkci potravin čelit, aniž by nám to trh nebo právě dotace byly schopné kompenzovat.
Nějaké protestní akce se už uskutečnily, chystají se tedy další?
Ano, zapojili jsme se v polovině května do protestu v Bruselu s podtitulem House of cards, což mělo symbolizovat riziko zhroucení evropského zemědělství jako „domečku z karet“, pokud zemědělské politiky EU skutečně dojde. Navazující akce se konaly ten den napříč Evropou včetně Česka. Další protestní akce se má uskutečnit opět v Bruselu 16. července, tedy v den zveřejnění návrhu budoucího evropského rozpočtu. Bude se jednat o pochod od Evropského parlamentu až k budově Berlaymontu, kde sídlí Evropská komise. Tento silný protest vedle starých členských zemí podpoříme také my a účast přislíbily také zemědělské nevládní organizace Slovenska, Polska a Maďarska. Vyplynulo to z našeho společného jednání na začátku července, kde byla budoucí evropská zemědělská politika jedním z hlavních témat. Pokud bude Evropská komise pokračovat v přípravě reformy Společné zemědělské politiky EU, mluví se už teď o masivnějších protestech v celé Evropě směrovaných na podzim. Proti záměru Evropské komise vznikla také petice, kterou organizuje evropská zemědělská nevládní organizace COPA-COGECA, a mohou ji podepsat zemědělští podnikatelé a organizace působící na území Evropy. Za Agrární komoru ČR jsme to již udělali, a vyzvali jsme k tomu i naše členy, a co se týká počtu podepsaných subjektů, patříme mezi ty aktivnější země.
K jakým změnám v evropské zemědělské politice tedy má dojít?
V první řadě je třeba říci, že má dojít ke snížení unijního rozpočtu o pětinu, což by znamenalo razantní snížení objemu peněz pro všechny jeho kapitoly včetně zemědělství. Zároveň má dojít k vytvoření takzvaného superfondu, který by byl společný pro několik politik najednou, a členské státy Evropské unie by měly mnohem větší pravomoci ohledně rozdělování peněz, než jaké mají teď. To je podle nás špatně. Společná zemědělská politika (SZP) je historickým pilířem Evropské unie, a zaslouží si samostatnou rozpočtovou kapitolu. Zároveň zůstává i nadále naprosto klíčovým nástrojem pro zajištění přístupu obyvatel k bezpečným, udržitelným a cenově dostupným potravinám na celém kontinentu.
Ostatně právě z tohoto důvodu kdysi vznikla. Jakékoliv oslabení jejího financování znamená faktickou rezignaci na plnění těchto cílů, které stále jsou nedílnou součástí primárního práva Evropské unie. Pokud budou navíc o rozdělování evropských peněz rozhodovat členské státy, neumím si představit, jak budeme dohromady tyto cíle naplňovat. Navíc pro některé členské země EU je zemědělství větší prioritou než pro jiné, a zemědělcům se v těchto státech pak dostane z logiky věci i větší podpory. To jen prohloubí nerovnost podmínek na trhu, který by přitom měl být jednotný.
Peníze z evropských zemědělských fondů nyní směřují buď na takzvané přímé platby, nebo na investice. Co by se stalo s tímto systémem?
Dvoupilířová struktura dosud funguje a je efektivní. V praxi to znamená, že je vyčleněná část peněz na přímé platby vázané na plochu či chov hospodářských zvířat, a přidělení prostředků samozřejmě podléhá plnění řady přísných podmínek. Druhá část peněz pak směřuje na podporu investic, například vybavení skladů nebo stájí, podporuje se robotizace, modernizace, investice do nových metod hospodaření a podobně. Nyní je dost možné, že by o podporu investic museli zemědělci žádat v jiných programech pod kuratelou jiných ministerstev. Ze zkušeností z programů na jiných resortech přitom víme, že na zemědělce se buď úplně zapomíná, nebo je alokace na jejich podporu spíše symbolická.
Když se sníží evropský zemědělský rozpočet, co to bude v praxi znamenat pro zemědělské hospodaření?
Peníze do zemědělství klesají už od roku 2018. Programovací období 2014–2020 začínalo s rozpočtem na úrovni 59 miliard eur. Ke konci už to bylo jen 57 miliard, nyní jsme na 54 miliardách, a od roku 2028 by to mohlo být dokonce jen 45 miliard. Do toho se dějí dvě věci. Za prvé 2014 o víc než 50 % – a za druhé neustále rostou povinnosti, které musí zemědělci plnit. Pokud se sníží objem evropského zemědělského rozpočtu, bude na kompenzace za plnění povinností ještě méně peněz než dosud. Zvýší se tím náklady na produkci potravin a je otázkou, jak se bude dařit je promítat do výkupních cen, když si do Evropy dobrovolně pouštíme levnou a méně kvalitní produkci ze zemí, jako je Ukrajina nebo Jižní Amerika. V těchto zemích zdaleka nemají tak vysoké standardy produkce jako my, a mohou si tak dovolit prodávat levněji. To, podle nás, není spravedlivé vůči našim producentům a deformuje to evropský trh.
Pokud se evropský zemědělský rozpočet tedy ještě sníží a požadavky zůstanou, tento problém se ještě prohloubí. Jak byste si tedy evropský zemědělský rozpočet představovali?
V zásadě jsou tu dvě možnosti. Buď zachováme současnou míru environmentálních ambicí a navýšíme evropský zemědělský rozpočet na příští období o 30 procent, nebo musíme zemědělcům rozvázat ruce, co se týče regulací a byrokratické zátěže. Jak to, tak vypadá, Evropská komise od svých ambicí neustoupí, i když v dnešním světě, kde po nástupu amerického prezidenta Donalda Trumpa zůstává Evropa na naplňování svých environmentálních vizí sama, neodpovídají realitě. Green Deal včetně cílů snižování emisí nikdo nezrušil, přípravky na ochranu rostlin se stahují z trhu, valí se na nás povinnosti různých forem nefinančního reportingu jako nakládání s emisemi skleníkových plynů, sociální podmíněnost, evropské nařízení proti odlesňování a další. K tomu ještě nekalá konkurence v podobě zvyšování kvót na dovoz potravin z jiných částí světa, což Evropská unie posvětila tím, že podepsala obchodní dohodu s jihoamerickým sdružením Mercosur, a nově nastavila výhodnější podmínky pro Ukrajinu, které budou platit do doby jejího vstupu do EU. Na jedné straně je tak „greendealová“ přísnost na evropské zemědělce, a na straně druhá otevřená náruč pro dovozy ze zemí, kde je ekologie sprosté slovo. V konečném důsledku tak platí „co oči nevidí, to srdce nebolí“, a Evropská unie si tímto „outsourcingem“ výroby potravin protiřečí.
Jak vám může, v tomto, pomoci česká vláda?
Obrátili jsme se dopisem na premiéra Petra Fialu a ministra financí Zbyňka Stanjuru, a požádali jsme je, aby nás podpořili a snížení výdajů na zemědělství odmítli. Na odpověď zatím čekáme. Bohužel se, v tomto pro nás zásadním období, kdy se rozhoduje o evropském rozpočtu včetně výdajů na zemědělství na dalších sedm let, Česko nachází před parlamentními volbami, kdy jsou rozhodnutí politiků motivována spíše získáním co nejvíce politických bodů, a ty u zemědělců neleží. Kvalitní tuzemské potraviny přitom chceme, tedy hlavně podle průzkumů, jíst všichni.
Čeští politici ale řeší i teď před volbami evropskou zemědělskou politiku. Ministr zemědělství Marek Výborný nedávno poukazoval na legislativní balíček Omnibus, který by měl po roce 2027 snížit byrokratickou zátěž zemědělců. Souhlasíte?
Snížení byrokratické zátěže je v agrárním sektoru jednoznačně zapotřebí. Podle Eurostatu v Česku potřebujete na každých 400 hektarů jen na administrativu jednu pracovní sílu. To jsou obrovské náklady. Problém je, že legislativní iniciativu má Komise a návrhy na snížení byrokratické zátěže vytváří zase jen úředníci Komise. Stará pravda říká, že žádný kapr si sám rybník nevypustí.
A co antibyrokratický balíček ministra Výborného?
Tím, že se mnoho věcí bez souhlasu Komise změnit nedá, jde spíše o kosmetické změny, i když i tak zaplať pánbůh za ně. Bohužel jak doma, tak i v Evropě platí, že když se někomu ulevuje, jsou to jen ti nejmenší zemědělci. V Evropě do 10 hektarů, u nás do 200. Přitom přes 94 % chovů dojnic je v podnicích nad 500 hektarů. Těm povinnosti neubyly a podpora jim naopak klesla. V posledním návrhu Komise se hovoří o snížení počtu kontrol na jednu ročně. To by určitě pomohlo, protože stále dochází k situacím, že během jednoho týdne dorazí do podniku nezávisle na sobě i tři zástupci různých kontrolních institucí. Těm se někdo musí věnovat a čas jsou peníze. Osobně si myslím, že nejvíc by pomohla digitalizace státní správy, a ještě více pak její zeštíhlení. Ale to jsme slyšeli i před posledními volbami, a byrokracie, a s ní i byrokratický aparát, bobtná a bobtná.
Co byste tedy chtěli po nové vládě, aby to zemědělcům pomohlo?
Co považujeme za zásadní pro budoucnost sektoru, jsme společně s ostatními českými nevládními organizacemi sdružujícími zemědělce a potravináře formulovali ve Společné iniciativě 2025+, která je komplexní, široká, psaná v souvislostech, detailech, včetně zapracování nástrojů, jak stanovených cílů dosáhnout. Prosazujeme podporu výroby s vyšší přidanou hodnotou, změnu dotační politiky na národní úrovni a vůbec větší motivaci k produkci potravin, ale třeba i obnovitelné energie. Vynakládání financí na udržování krajiny má určitě svůj význam, ale farmy nesmí sloužit jen ke sklizni dotací, ale přece také k tomu, k čemu tu zemědělství bylo odnepaměti, tedy k tomu, aby se tento národ mohl sám, bez cizí pomoci, uživit. Vzhledem k nízkým cenám základních komodit chceme podporu zpracování a lokálního prodeje třeba i do stravovacích zařízení zřízených státem či kraji, diverzifikaci příjmů a udržitelnosti, zlepšení vyjednávací pozice vůči odběratelům z řad obchodníků a investice do infrastruktury a vzdělávání. Naši strategii postupně představujeme politickým stranám, aby ji mohly promítnout do svých volebních programů, a po volbách se uvidí, kdo to myslel vážně a kdo jen sliboval. Budoucí vláda bude navíc reagovat na návrh Komise ohledně rozpočtu příští SZP, a také pravidel. O to budou pro zemědělce a všechny, kterým na českém zemědělství záleží, podzimní volby důležitější.
