• Zveřejněno: 28.09.2022
  • Autor: Miroslav Svoboda

Čeští zemědělci již delší dobu upozorňují, že je zapotřebí přijmout zákon o ochraně půdního fondu, který by měl obdobné parametry, jako mají tyto zákony, které již řadu let platí v řadě vyspělých západoevropských zemích, jako například ve Francii či v Německu. Zejména to zdůrazňují v posledních několika letech, kdy u nás dochází, nejen k tomu, že jsou zastavěny různými budovami a sklady významné plochy úrodné zemědělské půdy, ale kdy tuto zemědělskou půdu skupují různé investiční skupiny, protože v tom vidí další zdroj svých zisků. Mimochodem, v západních Čechách v dnešní době dochází i k tomu, že tamější úrodnou zemědělskou půdu, zejména ornou, skupují i bohatí němečtí sedláci ze sousedního Bavorska. Proto také volání po přijetí zákona o ochraně půdy nabralo u nás poslední dobou na intenzitě.

Přirozeně, že této myšlenky, to je novely zákona o ochraně půdního fondu, se před časem chopila Agrární komora ČR (AK ČR). Proto také tehdejší prezident agrární komory Zdeněk Jandejsek, jejím jménem, v dubnu 2019 předložil poslancům zemědělského výboru parlamentu „Návrh novely zákona č. 334/1992 Sb., O ochraně zemědělského půdního fondu“. Jenže, od té doby se nic nestalo. Prostě, zákon nebyl přijat. Přitom produkční zemědělci po něm volají stále intenzivněji. Proto jsme Zdeňka Jandejska požádali o vysvětlení hlavních principů předložené novely tohoto zákona.

Jaké jsou důvody, proč Agrární komora ČR tuto novelu zákona předložila?

Samozřejmě, že těch důvodů je povícero. V prvé řadě musím vysvětlit nedostatky současného zákona, který platí od roku 1992, a který, svojí podstatou, již vůbec není schopen reagovat na současný vývoj naší společnosti, a také i ekonomiky.

Nejprve řeknu, jaké jsou nedostatky současného zákona. Za uplynulých 32 let pozorujeme, že bez jakýchkoliv překážek, probíhají zábory půdy pro výstavbu na bonitně nejlepších půdách. Navíc, kolem staveb různých budov a skladů, které vidíme zejména kolem výpadovek z Prahy či krajských měst, vznikají obrovské zpevněné plochy, které zabraňují přirozenému vsakování vody do půdy. K tomu musím také dodat, že řešení eroze půdy probíhá jen jejím zatravňováním, nikoliv však moderním hospodařením na bázi precizního zemědělství.

Dá se říci, že zemědělská půda není chráněná jako národní bohatství, ale je běžnou nemovitostí, která je předmětem spekulativních nákupů a prodejů. Zároveň k tomu chci poznamenat, že u nás není zajištěno předkupní právo zemědělců hospodařících na pronajaté půdě. To je, že jim nejsou zúročeny vložené náklady na organické hnojení, vápnění, zvyšování úrodnosti apod.

Zároveň musím uvést, že, na rozdíl od vyspělých západoevropských států, u nás není sledována cena půdy v jednotlivých regionech nebo podle její bonity. To je, podle systému BPEJ neboli bonitované půdně ekologické jednotky, která slouží k hodnocení absolutní i relativní produkční schopnosti zemědělských půd a podmínek.

V České republice dále není evidovaná cena pronájmu (pachtu) a stanovená minimální doba pachtu. Současně není u nás stanoveno, kdo zemědělskou půdu může nakupovat. Rovněž nejsou stanoveny i limity růstu cen ani pronájmů, jako je tomu v jiných zemích.

Jak to mají zemědělci, tj. z vyspělých západoevropských států, zabezpečeno, právě oni?

Pro názornost vám uvedu několik příkladů ze dvou největších zemí EU, to je z Francie a Německa, kde mají tuto oblast, to je ochrana půdního fondu, velmi dobře propracovánu. Víte, každý prodej a pronájem půdy je u nich přísně evidován. Platí tam především to, že zemědělská půda není předmětem běžného obchodu, jako je tomu v případě kterékoliv jiné nemovitosti.

Navíc, zemědělskou půdu v těchto zemích může koupit pouze ten, kdo na půdě hospodaří. Dále jsou to potomci hospodařícího zemědělce, kteří jsou součástí daného zemědělského podniku a mají odpovídající vzdělání zemědělského charakteru, a to ať již středoškolské či vysokoškolské. Případně zemědělskou půdu může koupit i ta osoba, která prokáže, že dlouhodobě pracuje v zemědělství.

Ještě k tomu dodám, že dalším omezením je i to, že zemědělskou půdu může koupit jen zemědělec z místa hospodaření. Tím se v těchto zemích zabraňuje tomu, aby tuto úrodnou, to je především ornou půdu, kupovali lidé, kterým jde třeba o zbohatnutí na základě nějakých jejich spekulací s dalšími možnými prodeji pozemků, jako se to běžně stává u nás. Prostě, zemědělská půda ve Francii či v Německu má sloužit pouze k zemědělské výrobě. Vždyť v tom je přece základní poslání zemědělce, to je produkovat potraviny, a to v kterékoliv části světa.

Mluvíte-li o pravidlech o koupi pozemku, jak je to ošetřeno v obou zemích právně?

Kupní či nájemní smlouvy sestavuje notář, jehož hlavním úkolem je osvědčit, že byla dodržena všechna zákonem stanovená pravidla o koupi či nájmu pozemku.

Je-li nakonec smlouva uzavřena, ať již o koupi či nájemní, tak se vždy vyžaduje její schválení úřadem s tím, že jde o rozměr o velikosti minimálně 0,5 ha zemědělské půdy. Ovšem, pokud není do 3 měsíců rozhodnutí úřadu, platí původně dohodnuté znění návrhu smlouvy.

Dalším ustanovením, kterým se oba účastníci smlouvy, to je prodávající a kupující či pronajímatel a nájemce, musejí řídit, je to, že cena půdy se nesmí odchýlit o více něž 20 % evidovaného průměru. Výjimky existují jen pro některé půdní oblasti, avšak maximálně do výše 50 %.

Teprve potom je možné učinit zápis do pozemkové knihy. K tomu mohu jenom dodat, že zajímavým ustanovením smlouvy je i to, že při dědění se nesmí půda dělit. Takže, tímto způsobem je vyjádřeno, že grunt musí být zachován. Ten, kdo ho nakonec zdědí, prostě ostatní účastníky dědictví vyplatí. To je součást rozumné zemědělské politiky ve vyspělých zemích EU, protože takto zemědělská půda daného hospodáře budě i nadále odvádět minimálně stejnou výši a hodnotu zemědělské produkce, což je z agrárního hlediska v naprostém pořádku.

Jak je to například s cenou půdy v Německu a ve Francii?

Pro srovnání stačí uvést několika faktů a čísel. Takže, cena půdy ve SRN je na úrovni 12.000 eur na hektar, což je, při převodu na koruny, částka ve výši necelých 300.000 Kč. Mimochodem, skutečný německý zemědělec, v současné době, má-li pozemek o rozměru například 8 ha zemědělské půdy, případně i o výměře 10 až 15 ha, tak má povinnost zaplatit do penzijních fondů částku cca 450 eur za měsíc, tj. při převodu 11.100 Kč za měsíc to činí cca 133.000 Kč za rok.

Ve Francii je 70 % zemědělské půdy v nájmu. Přičemž v České republice je v nájmu zhruba 73 % půdy. Průměrná cena pronájmu ve Francii činí 150 eur na hektar s tím, že maximální výše ceny u nejkvalitnější půdy činí 200 eur na hektar. Zároveň je nutné říci, že obdobně, jako je tomu v Německu, pronájem půdy ve Francii je rovněž evidován. Konkrétně se tak děje podle vzorové smlouvy, kterou Francouzi kontrolují zřízenou organizaci SAFER.

Pokud jde o výši ceny za zemědělské pozemky ve Francii, tak cena půdy se tam pohybuje na úrovni 6000 eur za hektar, což je v přepočtu necelých 150.000 Kč za hektar. Přičemž výpočet nájmu se stanoví ze 60 % podle kvality zemědělské půdy v regionu a ze 40 % podle produkce minulého roku.

Na jakou dobu se například nájemní smlouvy uzavírají?

Ve Francii se uzavírá nájemní smlouva běžně na dobu 9 až 18 let s tím, že když nevzniknou nějaké překážky ve vzájemném vztahu mezi pronajímatelem a nájemcem, tak se automaticky prodlužuje o dalších 9 let. Přitom je u Francouzů normální, že při vzájemné symbióze pronajímatele a nájemce, tak se v této zemi najdou smlouvy, které jsou uzavřeny i na 80 let. Ještě k tomu musíme dodat, že nájem půdy je možný jen se zemědělcem, což běžně kontroluje stát, jelikož, podle zákona, nemůže být uzavřena nějaká podnájemní smlouva. Zároveň musím uvést, že výpověď z nájemní smlouvy je možná jen v prvních 3 letech nájmu, aby se po 9 letech ukončil. Přitom ve vlastní rodině je možné nájem ukončit po 3 letech. Při zájmu o pronájem několika zájemci a požadované nájemní ceně v rozpětí, uspěje mladý zemědělec s podporou nebo místní zemědělec.

Nájem lze také platit v naturáliích, pokud souhlasí obě strany. Pokud jde o úlevy z pachtu, je to možné, když dojede ke zničení úrody, a to z vyšší moci.

Když už hovoříme o povinnostech pronajímatelů a nájemců, musím k tomu dodat, že pokud souhlasí pronajímatel, může nájemce odstranit meze, křoviny, příkopy a stromy. Toto opatření totiž vede k posílení celistvosti pozemků, tj. honů či bloků.

Pro zemědělce je přirozeně důležitý i další aspekt, a to, jak je to s převedením pastviny na ornou půdu, a naopak? V principu je to možné, ale když nesouhlasí vlastník pozemku, rozhodne o tom příslušný paritní soud.

Hovořil jste o zkušenostech z Německa a Francie, kde je systém ochrany zemědělské půdy velmi dobře propracovaný. Co konkrétního, v roce 2019, navrhla a požadovala Agrární komora ČR?

V prvé řadě se naše návrhy týkaly zvýšení a skutečného zabezpečení ochrany zemědělské, a zvláště orné půdy, u nás. Znamenalo by to, že v kategorii černozem, by bylo zakázáno ji vyjmout ze zemědělského půdního fondu. V kategorii hnědozem a dalších kategorií jsme navrhovali zdvojnásobit sazbu za odnětí ze zemědělského půdního fondu.

Dále jsme požadovali, aby stavby různých budov, skladů apod. směřovaly, nikoliv na zemědělskou půdu, ale na ostatní plochy, zejména do nevyužitých průmyslových oblastí, to je tzv. brownfieldů. Přičemž otevřené plochy u novostaveb by měly být řešeny jejich zpevněním prostřednictvím propustných prefabrikátů, které by zadržovaly vodu, která by se vsakovala a nestékala do kanálů.

Přirozeně, že zvýšenou erozi, kterou v přírodě způsobují četnější monzunové srážky, není vhodné řešit zatravňováním, jako se tak činí dosud u nás, ale využitím nových technologiemi precizního zemědělství, které jsou uplatňované v celém vyspělém světě. Samozřejmě, že financováním těchto opatření, které přispívají ke zvýšení kvality české krajiny, by se mělo dít z prostředků našeho ministerstva životního prostředí.

Vrátím se ještě k ochraně půdy ve Francii a v Německu. V těchto zemích zákonem zabraňuje spekulativnímu nákupu zemědělské půdy. Stejný princip měl platit i u nás. Proto Agrární komora ČR navrhovala, a zároveň požadovala, že zemědělskou půdu může kupovat zemědělec hospodařící na půdě v tomto pořadí: zaprvé v katastru obce, za druhé v sousedních katastrech, za třetí v okrese, za čtvrté v sousedním okrese a teprve za páté, to je kdekoliv v České republice.

Zároveň k tomu říkáme, že předkupní právo na koupi zemědělského pozemku má zemědělec, který má tuto půdu v pronájmu. V tomto případě k tomu existují tři důvody: za prvé, pravidelně hnojí organickými hnojivy, za druhé pravidelně vápní, a to minimálně 1 x za 6 let na kyselých půdách, a za třetí nájemce obdělává půdu a zvyšuje její úrodnost, přitom využívá 6 až 7 honné osevní postupy.

Pokud jde o prodejní cenu zemědělské půdy u nás, tak by měla, podle našeho návrhu, dosahovat maximálně pětinásobku ceny, podle původní BPJE na hektar. Přitom maximální prodejní cena půdy by měla činit nejvýše 250.000 Kč na hektar.

U ceny nájmu, by to bylo tak, že tato cena nepřesáhne 5 % původní BPEJ na hektar. Při ceně 100.000 na hektar, může být maximální nájem 5000 Kč na hektar za rok.

Jste členem představenstva Agrární komory ČR, a zároveň i předsedou představenstva a generálním ředitelem úspěšné zemědělské a potravinářské společnosti Rabbit Trhový Štěpánov. Jak to vidíte s přijetím novely tohoto zákona do budoucna?

Na české zemědělství velmi negativně dopadají tři základní faktory, kterými jsou energetická krize, dále nesprávně nastavená dotační politika české vlády a současně i válka na Ukrajině. Takže problémů, které je nutné během pár měsíců či spíše několika málo příštích let vyřešit, je opravdu mnoho. Přes tyto bezprostředně negativní dopady, které čeští zemědělci nyní prožívají, jsou schopni uvažovat i v dlouhodobějším horizontu. Právě proto jsou toho názoru, že ona, v našem rozhovoru zmiňovaná ochrana půdního fondu, by se měla urychleně vyřešit.

Víte, kromě mohutných staveb, kdy dochází k záborům půdy, v poslední době pozorujeme, že u nás roste intenzita a četnost různých spekulativních nákupů půdy, kdy jejich cílem není otázka zabezpečení zemědělské výroby, ale snaha co nejrychleji a bezpracně zbohatnout.

Navíc, o koupi naší půdy čím dál tím více usilují i zahraniční vlastníci, zejména k tomu nyní dochází v západních Čechách, kdy ji skupují bohatí bavorští sedláci ze sousedního Německa, a přitom si zpět, to je do Bavor, odvážejí ke zpracování obilí či jiné plodiny, ale ne produkty živočišné výroby. Tím je přirozeně oslabena i konkurenceschopnost naší potravinářské výroby.

Jde o problémy, které by si měla naše společnost uvědomit. Přičemž česká vláda a parlament by urychleným přijetím navrhované novely tohoto zákona prokázaly, že jím jde o to, aby nadále pokračovala zemědělská a potravinářská výroba u nás s tím, že by současný ráz českého venkova zůstal zachován.

Registrací uživatel získá přístup k exkluzivním informacím.
Registrace   |   Přihlášení