• Zveřejněno: 26.06.2022
  • Autor: Miroslav Svoboda

Agrární komora ČR a Zemědělský svaz ČR uspořádaly nedávno, 8. června 2022, v Praze významnou protestní akci, během níž obě nevládní společenské organizace, které zastupují zájmy českých produkčních zemědělců, vyslovily zásadní a ostrý nesouhlas se zemědělskou politikou současné vlády premiéra Petra Fialy. Dalším spoluorganizátorem této protestní akce byl i Odborový svaz pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů ČR, který hájí zájmy zaměstnanců v českém zemědělství a potravinářství.

Smyslem dopoledního protestního shromáždění produkčních zemědělců v pražském Paláci Lucerna a odpolední demonstrace před Úřadem vlády ČR bylo poukázat na to, že díky nesprávně nastavenému Strategickému plánu Společné zemědělské politiky (SP SZP) pro Českou republiku na léta 2023-2027, se v několika příštích letech české zemědělství dostane do závažných ekonomických problémů. Výsledkem této nesprávně nastavené zemědělské politiky současné vlády bude snížení objemu vyprodukovaných potravin u nás, a tím i výrazné snížení konkurenceschopnosti českých produkčních zemědělců na evropském a světovém trhu. Následně se poté zvýší dovoz drahých potravin ze zahraničí, a jak říkají zemědělci, drahých především pro spotřebitele.

O rozhovor, ve kterém by našim čtenářům sdělil argumenty produkčních zemědělců, proč uspořádali tuto protestní akci, jsme požádali předsedu Zemědělského svazu ČR Martina Pýchu.

Co bylo hlavním důvodem, že jste tuto vaši protestní akci uspořádali právě počátkem června?

Víte, několik měsíců se snažíme přesvědčit vládu, o tom, že je nutné učinit změny ve Strategickém plánu Společné zemědělské politiky. Bohužel zatím marně. V klíčových aspektech zůstává tato strategie v nastavení, jak ji Ministerstvo zemědělství ČR koncem ledna odeslalo Evropské komisi do Bruselu ke schválení. Šlo nám o to, aby tato vláda, text tohoto dokumentu, který poškodí české zemědělství, tak, aby ho změnila naopak v jeho prospěch.

Řekl bych, že naši vyjednavači během těchto pěti měsíců obešli všechny poslanecké a senátorské kanceláře vládní koalice, a to i na regionální úrovni. Poslancům a senátorům předkládali argumenty, tabulky, rozbory ekonomických dopadů apod. Jaký byl ale výsledek celé této mravenčí práce? Nestalo se nic. Nevzali naše argumenty vůbec v úvahu. Přitom jsme jim předkládali naše výpočty, které jsme měli potvrzené přímo z jejich vlastních zdrojů, to je z kalkulačky ministerstva zemědělství a Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI). Jejich údaje jen potvrzovaly, že dopady změn Strategického plánu SZP do českého zemědělství budou velmi špatné.

Mohu jenom konstatovat, že když druhá strana odmítá přijmout vaše podložené argumenty, potom těžko může dojit k nějaké dohodě. Zároveň musím zdůraznit, že tento přístup nazýváme agrohazardem.

Podle vás, se tímto nastavením Strategického plánu SZP sníží konkurenceschopnost českých zemědělců…

Tato vláda nastavuje takové podmínky, že naši zemědělci, kteří se pohybují na jednotném evropském trhu, budou dostávat přímou platbu ve výši jenom 72 euro na hektar, ale proti tomu rakouský zemědělec bude mít třikráte vyšší přímou platbu na hektar či německý zemědělec bude mít dvakrát vyšší přímou platbu. Dokonce i naše sousední země, které byly v této oblasti doposud za námi, tj. Polsko a Slovensko, tak i polský nebo slovenský zemědělec budou mít vyšší přímou platbu, než mají naši zemědělci. To je prostě realita.

K tomu musím dodat, že v roce 2004 Česká republika vstupovala do Evropské unie, a to za nerovných podmínek, protože dotační podpory jsme měli na úrovni 25 procent proti výši dotací v zemích původní EU15. Přirozeně, že jsme se snažili, aby se postupem doby dotační podpora našich zemědělců zvyšovala, a tím se zvyšovala i jejich konkurenceschopnost na trhu. V roce 2015 jsme se dostali zhruba na průměrnou úroveň v Evropské unii. Musím zde říci, že by mne před několika lety vůbec nenapadlo, že přijde nějaká vláda, která naši mnohaletou snahu dostat se na úroveň rovných a spravedlivých podmínek pro české producenty potravin, tak to dramaticky otočí obráceným směrem. To je, že ve Strategickém plánu SZP nebyly nastaveny rovné podmínky pro všechny zemědělce, ale že vláda zvýhodňuje jednu skupinu zemědělců. Bohužel tím silně znevýhodní střední a větší produkční zemědělské podniky.

Ve Strategickém plánu SZP je totiž stanoveno, že z obálky na přímé platby bude, přerozděleno 23 procent finančních prostředků ve prospěch malým zemědělcům, kteří hospodaří na ploše do 150 hektarů. V ostatních zemích EU jsou tyto redistributivní platby ve výši 10 až 12 procent. Vůči českým produkčním zemědělcům je to nespravedlivé, a to zvláště proto, že jsou to právě oni, kteří pro naše obyvatele zajišťují základní potraviny, a především oni soupeří s produkcí z jiných zemí na evropském trhu.

Vaše kritika Strategického plánu SZP nespočívala jen ve snaze o změnu výše redistributivní platby…

Máte pravdu, že nejde jen o reditributivní platby. Je zde totiž řada dalších věcí, které budou ovlivňovat to, jestli naši zemědělci budou schopni dělat svoji práci. V této době například diskutujeme o tom, jestli vůbec budou moci na podzim orat. Jestli se u nás budou, a to naprosto nesmyslně, dělit pole na menší plochy. V tomto směru jsme v Evropské unii jediní, kteří to dělají, a to proto, abychom měli více souvratí, pojezdů, ale ve svém důsledku i emisí právě z těch častějších pojezdů zemědělských strojů na pole. Prostě, v důsledku toho, budeme mít vyšší náklady.

Někteří „odborníci“ nám přitom říkají, že tím zachráníme erozi. Přitom tady nikdo nevyhodnotil, jaký vliv měly změny v legislativě a chování zemědělců, za plynulých 10 let a ani jaké budou dopady nových opatření a přístupů, které se plánují. Naši zemědělci toho totiž, proti erozi, učinili již velmi mnoho, ale jako by to neexistovalo a neustále se přichází s novými opatřeními, jako je například toto.

Zkrátka, nikdo na úrovni řídících a rozhodujících orgánů v Bruselu, rovněž i od naší vlády, nezhodnotil, zda tato opatření proti erozi, která jsou prosazována ve Společné zemědělské politice EU, a následně i v národním Strategickém plánu SZP, budou mít nějaký přínos. K tomu mohu jenom dodat, že uplatnění moderních výrobních postupů, jako je precizní zemědělství, digitalizace, automatizace, robotizace, bude mít mnohem vyšší efekt na erozi než dělení půdních bloků.

Víte, nezodpovězených otázek, které pro zemědělce vyvstaly v souvislosti se s uplatňováním Společné zemědělské politiky a následně i Strategického plánu SZP, je povícero. Například se ptáme, jak je možné, že když během několika příštích týdnů by se měli sít ozimy, tak zemědělci do této chvíle nevědí, jaké pro ně budou platit podmínky pro příští rok. To je například, kolik osiva mají nakupovat apod. Ptáme se, jak je možné, že v příštím roce mají být uplatňovány sankce pro zemědělce za něco, co v době, kdy budou zakládat úrodu, neznají.

Jestli tomu rozumím, česká vláda vám, v této chvílí, není schopna dát uspokojivé odpovědi na vaše otázky…

To je dáno celoevropsky. Celá příprava zemědělské politiky se významně zpozdila. Politici jenom říkají, že udělají všechno, aby se u nás stihla spustila příští rok. Rozpor je v tom, že oni hovoří o tom, aby se to v daném termínu stihlo vyřídit, to je administrativně. Zemědělci musí ale znát podmínky dopředu. Mají agronomické lhůty a není možné plnit něco ze dne na den. Zemědělci musí znát podmínky již v době, kdy se připravují na další rok, nakupují osivo, pánují osevní postupy, připravují půdu na další rok atd.

Z Evropské unie stala velká byrokratická lokomotiva, kterou řídí lidé, kteří nechápou zemědělskou praxi a je jim to do jisté míry jedno. Do zemědělství dnes v EU mluví každý, protože skoro všichni jsou přesvědčeni, že tomuto oboru rozumí, i když přitom nemají žádné odborné vzdělání. Výsledkem této politiky nakonec je, že se zemědělcům v EU neustále mění podmínky pro práci. Pořád jim měníme pravidla, podle kterých fungují, a to často bez toho, aby byly jejich názory vzaty v potaz. Přitom to jsou právě zemědělci, kteří velmi dobře vědí, jaké jsou správné technologické postupy pro zemědělskou výrobu a produkci potravin. Když se je snaží, na základě svých odborných znalostí a životních zkušeností, uplatňovat, potom od těchto „odborníků“ potom dostávají nálepku, že jsou proti ochraně životního prostředí, proti biodiverzitě, proti ochraně klimatu, proti záchraně planety.

Vládní koalice má pro vás ještě jedno pojmenování, a to je, že jste agrobaroni či velkozemědělci…

Bohužel ano. Mediálně to má snížit váhu našich argumentů. Realita je ale úplně jiná. Naši členové jsou v masivní většině středně velcí zemědělci, ale máme i řadu malých farem. Co nás ale spojuje, je to, že všichni produkují potraviny. Pokud jde o střední a velké zemědělské podniky, tedy akciové společnosti nebo „eseročka“, ty vznikly v 90. letech tím, že řada zemědělců, kteří restituovali po r. 1989 majetek po svých předcích, usoudila, že větší ekonomický celek na trhu spíše obstojí než jednotlivec, který má třeba jen rodinný statek. Ostatně současný vývoj v USA a v řadě zemí západní Evropy nám v tomto dává za pravdu.

Ale, k zpět k vaší poznámce. Pojmenování agrobaroni je zde především proto, aby se vláda, potažmo celá vládní koalice, s námi nemusela bavit. To jest, aby nemusela poslouchat naše názory a připomínky k jejich nesmyslným opatřením v zemědělství, které vládní koalice zavádí.

Řekl bych, že z vládní koalice s námi hovoří pouze ministr zemědělství, a ještě pár lidí, kteří mají ve své činnosti nějaký vztah k zemědělství či potravinářství. Ale, když dojde na konkrétní rozhodnutí, co a jak v zemědělství dále učinit, tak ve skutečnosti rozhoduje jen politické vedení vládní koalice, tzv. K5. Rozhodují tedy ti, kteří se s námi, až na výjimky, nebaví.

Přitom se v českém zemědělství projevuje řada negativních jevů, na které by naše společnost, podle vás, měla včas reagovat…

Ano, jedním z nich je například zvyšování pachtu nebo nájemného, a rozprodávání zemědělské půdy. Vznikají zde investiční společnosti, které chtějí investovat do koupě půdy. Jde například o společnost Agrární fond, který byl založen v roce 2020. Nyní, to je od února 2022, tedy krátce po tom, kdy K5 schválila změnu Strategického plánu SZP, tak slibuje 13procentní roční výnos.

Jako zástupci českých produkčních zemědělců nechceme, aby českou půdu vlastnili kapitáloví investoři, ale aby ji vlastnili čeští zemědělci. Oni na ní žijí, pracují a produkují potraviny pro naše spoluobčany. My bychom naopak chtěli, aby čeští zemědělci měli předkupní právo na nákup půdy, aby mohli na této půdě řádně hospodařit.

Vládní koalice svá opatření ale zdůvodňuje tím, že hájí zájmy malých zemědělců…

Ano, to je jejich zdůvodnění. My souhlasíme se zvýhodněním malých zemědělců, ale tak, jako je to běžné v okolních zemích, nikoliv tak, aby na to doplatily střední a velké zemědělské podniky, jak to nastavila současná vládní koalice. Ta vytváří dojem, že malí zemědělci jsou utiskováni. To není pravda. Ostatně potvrzuje to i fakt, že jejich počet neustále roste.

Jestliže v roce 2004 bylo u nás celkem 19.000 žadatelů o zemědělské dotace, tak v roce 2020 jich bylo již 30.000 a dnes jich je 31.000. Takže, Česká republika, částečně společně se Slovenskem, je jediná země v EU, kde počet zemědělců vzrůstá, a přitom průměrná velikost zemědělského podniku klesá. Všude jinde v EU a ve světě, je trend zcela opačný. Malí zemědělci opouštějí své farmy, anebo se spojují do větších ekonomických celků. Přitom rovněž průměrná výměra jejich pozemků roste, zatímco u nás se tato výměra zmenšuje. Jestliže v České republice činila v roce 2010 průměrná výměra zemědělského pozemku 150 hektarů, tak v současné době je to již jen cca 114 hektarů.

Na Západě nakonec také pochopili, že na trhu uspějí jen větší ekonomické celky. Tuto skutečnost současná vláda nevidí?

Našim spoluobčanům se, prakticky od roku 1990, často překládá idealistický, ale naivní obrázek malého zemědělce, který krásně, romanticky hospodaří na svém rodinném hospodářství, a přitom bude živit tento národ. V 90. letech byla jako vzor uváděna první republika, dnes je to sousední Rakousko. K tomu bych chtěl dodat, že všichni, kteří řádně hospodaří, si zaslouží náš respekt a naši úctu. Ale, podle nás je to naivní představa. Všude jinde vč. zemní západní Evropy vede ekonomický tlak růstu velikosti farem. Uvedu k tomu konkrétní příklad malé evropské země, jejíž zemědělství patří k těm vyspělejším.

Před několika týdny jsem byl služebně v Dánsku. Víte, jaká je průměrná velikost tamějšího zemědělce, to je na plný pracovní úvazek? Je to 220 hektarů. Když jsem se svými kolegy z Dánska o bavil o tom, jak oni budou pomáhat jejich malým zemědělcům, jak to nařizuje EU, odpověděli mně, že redistributivní platba je nesmysl. Prohlásili, že za stejnou povinnost (na každém hektaru musí zemědělec v EU plnit tzv. zásady správné zemědělské praxe) patří i stejná platba, a to bez ohledu na jeho velikost.

Přitom Dánsko je země, která, jako jedna z mála zemí EU, je schopna produkovat více potravin, než kolik sama spotřebuje. Dánští zemědělci, nebo potravináři, jsou přitom schopni prodávat svoje produkty v celém světě. Velmi silně si totiž uvědomují, co to znamená být konkurenceschopný, a to nejen na evropském, ale i na světovém trhu.

Proto nastavili redistributivní platbu tak, aby přímá platba v Dánsku byla ještě vyšší než v Rakousku. V praxi to znamená, že dánský zemědělec bude mít třikráte vyšší přímou platbu, než je tomu u nás. Měla by být vyšší, než je 208 euro na hektar. Dánové si totiž naprosto přesně uvědomují význam základní platby na hektar pro ekonomickou konkurenceschopnost svých zemědělců.

To je prostě fakt, že si Dánové, a s nimi i mnozí další, uvědomují význam a ekonomickou sílu přímých plateb. Zatímco jsme od vládní koalice v Lucerně slyšeli, že současná vláda také našim zemědělcům pomáhá. Vždyť přidala 5 miliard korun na kofinancování Programu rozvoje venkova, ze kterého budeme, díky nově nastavené Společné zemědělské politice EU, podporovat další snižování zemědělské produkce. Jako produkční zemědělci za těch 5 mld. korun děkujeme, ale konkurenceschopnost českého zemědělství je přitom, díky nesprávně nastavenému Strategickému plánu SZP, velmi významně ohrožena.

Z průběhu vaší proteskní akce jsem vycítil, že pro mnohé produkční zemědělce je současná vláda obrovským zklamáním…

Pro mne osobně také. Jestli se jí něco opravdu podařilo, tak to, jak neskutečným způsobem rozdělila české zemědělce na dva tábory, a to i na lokální úrovni. Vždyť dnes na různých místech naší země dochází mezi zemědělci k různým nevraživostem, dochází i k vypovídání spolupráce a smluv. To zde předtím nebylo. Řekl bych k tomu, že na řadu lživých útoků ze strany Asociace soukromého zemědělství, a to zejména v médiích, neradi odpovídáme, protože to je pod naši úroveň. Ale, to neznamená, že bychom neměli pravdu. My ji máme, a přitom nemusíme lhát, jako to dělá Asociace a lidé kolem ní.

Podle nás si každý zemědělec v této zemi, který dobře hospodaří, zaslouží úctu a respekt, a to nejen od politiků, ale především od občanů této země. Řekl bych závěrem, že členové Agrární komory ČR a Zemědělského svazu ČR jsou zde proto, aby pro naše spoluobčany i nadále produkovali kvalitní, zdravotně nezávadné a cenově dostupné, české potraviny.

Miroslav Svoboda

Registrací uživatel získá přístup k exkluzivním informacím.
Registrace   |   Přihlášení

Hlavním důvodem vysokých cen potravin jsou drahé energie. Výzva vládě k jednání o efektivní pomoci podnikům!

  • Zveřejněno: 11.08.2022

Proč se ceny potravin zvyšují v Česku rychleji než jinde v Evropě? Proč je tuzemská sazba DPH na potraviny jedna z nejvyšších v EU? Proč čeští zemědělci a potravináři přestávají být konkurenceschopní v rámci evropského trhu? O tom diskutovali prezidentka Potravinářské komory ČR Dana Večeřová, prezident Agrární komory ČR Jan Doležal a hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda. Profesní komory totiž uspořádaly Kulatý stůl k cenám potravin, na kterém vyzvaly vládu k řešení situace.

Zemědělci a potravináři jsou v nejistotě ohledně kompenzací cen energií

  • Zveřejněno: 12.08.2022

Zemědělci a potravináři stále nemají žádné signály od vlády o tom, že české firmy dostanou od státu kompenzace vysokých cen energií. Státům EU to umožňuje takzvaný dočasný krizový rámec a několik zemí toho využilo. Podniky jsou také ve velké nejistotě, zda budou mít dostatek plynu pro svou produkci. Podle zprávy ČTK to novinářům řekl prezident Agrární komory ČR Jan Doležal a prezidentka Potravinářské komory ČR Dana Večeřová.

Cena pšenice klesla na úroveň před válkou. Čeští pekaři nezlevní, protože na vině je hlavně drahá energie

  • Zveřejněno: 12.08.2022

Pekaři v Česku neplánují zlevňovat pečivo ani přes klesající ceny pšenice na burze. Podle Svazu pekařů a cukrářů, jak odvysílal a zároveň uvedl na svém webu Český rozhlas, je spíš pravděpodobné, že ceny pečiva ještě naopak porostou. Pekařům totiž zdražují vstupní suroviny, jako je máslo, kmín nebo sůl. Výrazně na ně pak doléhá zdražování elektřiny a plynu. Právě na něm jsou přitom pekaři závislí. Některým u plynu stouply náklady o víc než 300 procent.