Stavebnictví, které je nedílnou součástí hospodářského vývoje České republiky, po několika předchozích letech určitého útlumu, na základě objektivních ekonomických příčin, v posledních dvou letech, zaznamenalo jistý pozitivní posun kupředu!

Podle údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ), stavební produkce v roce 2025 meziročně vzrostla o 9,3 %. Přičemž, k tomuto růstu přispěly oba hlavní segmenty, tedy pozemní i inženýrské stavitelství. O tom, co znovu nastartovalo růst českého stavebnictví, jsme hovořili s Pavlem Zítkem, předsedou OS Stavba ČR.

V loňském roce vzrostla produkce českého stavebnictví o 9,3 %. Jaký vývoj lze, podle vás, očekávat v roce 2026?

Jako vždy, když předpovídáte, jak se bude ekonomicky dařit v konkrétním roce, musíte vzít do úvahy několik rozhodujících faktorů. Zatím, není ještě schválen státní rozpočet pro rok 2026. Načež se nalézáme v tzv. rozpočtovém provizoriu. To přineslo i určité „zbrzdění“ investičních aktivit, což se bezpochyby projeví na celkovém výsledku stavebnictví v letošním roce. Stále nám chybí několik miliard korun ve Státním fondu dopravní infrastruktury.  Věřím však, že, po posledních jednáních, je velmi pravděpodobné, že vláda Andreje Babiše potřebnou sumu peněz do fondu dodá. Zároveň jsem přesvědčen, že státní rozpočet pro letošní rok bude v Poslanecké sněmovně schválen. Takže, ztráta, která vyplývá z rozpočtového provizoria, se určitě dožene. Můžeme tudíž předpokládat, že, i rok 2026, bude rovněž jeden z nejúspěšnějších.

O možnosti této předpovědi vypovídají i čísla. Vraťme se k růstu stavebnictví v roce 2025, tj. oněch 9,3 %. Jde o reálný růst, to je ve stálých cenách. Pokud bychom se však podívali na růst v běžných cenách, potom by se však dokonce jednalo o růst, to je o úctyhodných 12,4 %!

Jen pro ilustraci, si dovolím i citaci určitého dlouhodobého srovnání. V rámci prvního čtvrtstoletí tohoto tisíciletí, to je v uplynulých 25 letech, rok 2025 byl, pro stavebnictví, čtvrtým nejúspěšnějším rokem. Tedy z hlediska produkce. Přičemž pouze v letech 2007 až 2009, na tom bylo stavebnictví ještě o kousíček lépe. I tak se loňský výsledek zcela bezpochyby zařadí k velmi úspěšným, a to z pohledu naprosté většiny stavebních firem.

Jaký sektor stavebnictví, tj. inženýrské stavby či pozemní stavitelství, se staly tahounem tohoto růstu?

Tahounem růstu stavebnictví, v loňském roce, byly oba segmenty, a to téměř stejným dílem, a to téměř na hranici dvouciferného růstu. Takže, výsledkem bylo nakonec oněch 9,3 %. Stavbaři tento výsledek považují za excelentní.

Co se konkrétně, v segmentu obou skupin, dařilo?

V inženýrském stavitelství velmi dobře pokračovala dostavba páteřní dálniční sítě, to bylo jasným tahounem růstu, samozřejmě k tomu přispělo i to, že Státní fond dopravní infrastruktury byl v loňském roce, z hlediska objemu financí, naplněn dobře. V podstatě na stejné úrovni, jako v roce 2024.

U pozemního stavitelství, tj. zejména u bytové výstavby, tam je určitý nedostatek rozestavěných bytů, tam není vývoj úplně ideální, ale zlepšilo se to z pohledu hypoték, kdy došlo k poklesu sazeb úroků, nikoliv výrazně, ale přesto klesly, a takže lidé nemohli dále čekat. Sice se nepodařilo dokončit více bytů, ale zahájených staveb bytů bylo více. To je 36.000 bytů ročně, a blížíme se k vysněnému číslu 40.000 bytů ročně, což potřebujeme pro obnovu bytového fondu u nás. To mělo částečně pozitivní vliv i pro pozemní stavitelství.

Vláda premiéra Andreje Babiše předložila, v Poslanecké sněmovně, nový stavební zákon. Co mohou stavební firmy, od něho, očekávat?

Pokud jde o nový stavební zákon, jsem optimista. Věřím, že se, vládě premiéra Andreje Babiše, konečně podaří s tím pohnout. Mimochodem, zákon byl připraven již v roce 2021. Tehdy se však nepodařilo, schválit jej včas. Načež, následná vláda premiéra Petra Fialy, ho shodila ze stolu. Učinila, v něm, takové zásahy, které nešly, z hlediska potřeb stavebnictví, úplně ideálním směrem. Navíc, obrovskou negativní roli, sehrála i zpackaná digitalizace stavebního řízení.

Podle mne, když se tak zásadní krok, jako je přijetí jednoho z nejdůležitějších zákonů, neudělá na začátku volebního období, tak se již, vládou navrhovaný zákon, nestihne prosadit a schválit.

Řekl bych, že těsně před volbami, zde hrají roli i určité jiné vlivy. Zhruba rok před volbami, tehdejší vládnoucí pětikoalice, vyvolala svými kroky, odpor nejen u zaměstnanců stavebních úřadů, ale i u samotných správních orgánů měst a obcí. Přitom tehdejší vládu vůbec nezajímalo, jaký to bude mít vliv na situaci ve stavebnictví.

Když to shrnu, tak připravit, a nechat si odsouhlasit zákon, je jedna, relativně jednoduchá věc. Ale jde o to, na tuto změnu, včas připravit lidi, kterých se to týká. V tomto případě jde o zaměstnance stavebních úřadů. Prostě, přesvědčit je o tom, že to nakonec bude, i pro ně samotné, výhodou. Znamená to však, že je potřebné věnovat velkou pozornost přípravě, proškolení lidí, a to i na konkrétních stavebních úřadech. Protože, pokud tito lidé, s touto změnou, která je čeká, nebudou souzněni, jsou schopni, to jen svým negativním přístupem, shodit vše ze stolu. Ještě dodám, že je potřeba učinit předem důkladnou přípravu. Tehdy se to neudělalo. S lidmi to nebylo dostatečně konzultováno. Proto se také lidé, pracující na stavebních úřadech, tehdy postavili proti. Tím to celé dospělo k tomu konci, který poté nastal.

V médiích se často objevují informace, že firmy se potýkají s rostoucími náklady. Jak je tomu ve stavebnictví?

Ano, většina firem v průmyslu, se, s rostoucími vstupními náklady do výroby, potýká. Obecně to lze tvrdit i u stavebních firem, ale nikoliv o cenách vstupních materiálů, to je, podle mého názoru, určitý mýtus. Podíváme-li se na vývoj cen materiálů, spotřebovávaných ve stavebnictví, lze říci, že v posledních dvou letech rostou velmi mírně, resp. vůbec. Například, za rok 2024, byly dokonce o 0,5 % nižší, než v roce 2023, za rok 2025, vzrostly pouze o 1 %. Tudíž, z hlediska ekonomiky, se jedná o velmi mírný růst.

V této návaznosti je však zapotřebí říci, že ekonomický vývoj v České republice a v Evropské unii, zejména kvůli projektu Green Deal, se ale velmi nebezpečně dotýká výrobců stavebních hmot. Právě jejich firmy, v současné době, bojují o přežití. Proto si také tyto firmy, nemohou dovolit nastavit vyšší ceny svých produktů. V některých segmentech výrobci stavebních hmot od začátku letošního roku navýšili cenu o 3 procenta. Přičemž zkouší, co s tím udělá trh. Podle mne nejde o nějaké navýšení cen, ale jen o prosté promítnutí zvýšených nákladů na výrobu. To je, že se tyto firmy snaží, tímto velmi mírným zvýšením cen, udržet na trhu.

Když se podíváme na růst cen stavebních prací, promítají se tam mzdy a vše ostatní, tak tyto ceny, za rok 2024, vzrostly o 2 %, a, podle předběžných údajů, za rok 2025 o 3 %. V podstatě je to minimum. Tudíž lze říci, že je to jen kopírování zvýšených nákladů na výrobu, a to o inflaci!

V inženýrském stavitelství je nutné dokončit dálniční sít, vybudovat vysokorychlostní železniční tratě, dostavit potřebné jaderné bloky atd. Pozemní stavitelství se však potýká se značným deficitem bytové výstavby. Co s tím?

Ano, poměrně významným problémem pozemního stavitelství, je nedostatečná výstavba bytů. Deficit, v tomto směru, neustále narůstá!!! Odborníci na tuto problematiku, a já s ním naprosto souhlasím, otevřeně hovoří o tom, že pro přirozenou obměnu bytového fondu je zapotřebí ročně postavit 40.000 bytů. To se nám naposledy podařilo v roce 2007. V letech 2008, 2009, 2022 a 2023 jsme se tomu velmi přiblížili. Kdy jsme měli nějakých 38.000 bytů. V loňském roce to bylo pouze necelých 34.000, konkrétně 33.742 bytů. Podle mého názoru u nás chybí vyšší desítky tisíc bytů. Takže, díky výrazným deficitům, ve většině předchozích let, by tak bylo třeba ročně stavět minimálně 50.000 bytů. Podle mého názoru, je zde prostor pro nějakou státní podporu. U inženýrských staveb, tj. infrastrukturních, problémy nevidím, ale, v pozemním stavitelství, to chce státní i veřejnou podporu bytové výstavby.

Podle mého názoru, určitě je zde velký prostor pro cílenou podporu státu. Tuto podporu, slibuje i současná vláda premiéra Andreje Babiše. Jenom k tomu podotknu, že všechny vlády, před ní, o tom plameně hovořily. Ale výsledek je zatím tristní! Odhady, se různí, ale je téměř jisté, že ve státě chybí vyšší desítky tisíc bytů. Bylo by, tudíž, i zde žádoucí, aby se konečně, od slov, přešlo k činům!

Mělo by se docílit toho, aby podpora bytové výstavby nebyla jen „na papíře“, ale přímo v reálu, to je ve skutečnosti. Samozřejmě, že to bude jenom dobře, jak pro samotný stát, včetně sektoru stavebnictví, tak i pro naše občany, kterým se nedostává slušné a odpovídající bydlení.

Vláda premiéra Andreje Babiše vyhlásila boj proti negativním důsledkům koncepce EU, tj. projektu Green Deal. Předpokládám, že stavební firmy tuto iniciativu současné vlády, vítají…

Ano, projekt Green Deal znamená snižování uhlíkové stopy do roku 2050 pro celou EU, tudíž i pro jednotlivé členské země. Samozřejmě, jako stavební odbory, nejsme proti snižování uhlíkové stopy, ale rychlost, kterou Brusel, vyhlásil, je pro nás nezvládnutelná. Místo toho, abychom šli nějakou rozumnou cestou, tak prosazování uvedeného programu na naše stavební firmy, zejména na výrobce stavebních hmot, dopadá velice těžce.

Vždyť, v uplynulých letech, se u výrobců stavebních hmot, řada provozů zavřela. A pokračuje to i letos. Nedávno se zavřel jeden závod na výrobu obkladaček, v Podbořanech. Přišli jsme o stovky až tisíce kvalitních pracovních míst a přicházíme také o kvalitní prověřené výrobky. Ti se nahrazují nekvalitními. Zejména se to nahrazuje dovozem ze třetích zemí. Přes půl planety se dovážejí kachličky a podobné věci. Jestli nám, toto, zajistí lepší životní prostředí, o tom přesvědčený nejsem. Je to jen nějaká ideologie.

Musím však dodat, že současná vláda, z našeho pohledu, to uchopila pozitivně. Na prvním jednání tripartity v lednu, kterého jsem se zúčastnil, Andrej Babiš vyzval zaměstnavatele, aby mu dodali konkrétní příklady toho, kdy snahy EU o urychlenou uhlíkovou neutralitu, již způsobily ekonomické ztráty firem, a to včetně zrušení řady pracovních míst.

Politika této vlády jde správným směrem. Mimochodem, jako OS Stavba ČR, jsme, svojí účastí, podpořili protestní akci za záchranu průmyslu u nás, kterou nedávno uspořádal OS KOVO v Ostravě. Mimochodem, této protestní akce odborů se zúčastnili i představitelé současné vládní koalice, kteří tak veřejně vyjádřili podporu myšlence za záchranu českého průmyslu. Takže, vítáme snahu vlády premiéra Andreje Babiše, aby se, v Bruselu, pokusila prosadit, aby se, tato agenda ochrany evropského průmyslu, dostala na pořad dne vrcholných evropských orgánů.

Dalším vážným problémem je nedostatek pracovních sil, zejména kvalifikovaných řemeslníků, techniků a stavbyvedoucích. U nás je to dlouhodobý problém. Existuje již nějaké řešení?

Zde se, bohužel, v plné nahotě projevuje jeden z největších „zločinů“, který na české stavebnictví spáchala vláda expremiéra Petra Nečase v letech 2010–2013, kdy výrazným pozastavením investičních aktivit státu, opustilo obor více jak 60 tisíc zaměstnanců. Ti se do našeho odvětví již nikdy nevrátili! Našli si jinou práci, tak proč by se vraceli?

Od té doby, se také datuje výrazné zaostávání mzdových podmínek zaměstnanců ve stavebnictví, a to zejména vzhledem k vývoji mezd v průmyslu. V posledních letech se daří chybějící počty zaměstnanců zaplňovat jen díky dovozu zahraniční pracovní síly.

Podle aktuálních statistik, z prosince loňského roku, je ve stavebnictví oficiálně zaměstnáno již více než 80 tisíc zahraničních pracovních sil. Možná je zde, i několik stovek či tisíc lidí, kteří nejsou oficiálně registrováni. Nejvíce zahraničních pracovníků, je samozřejmě z Ukrajiny. Je jich více než 45 tisíc.

Stavební firmy volají po dostatku studentů středních odborných škol a učilišť, ale i vysokých škol. To je budoucích zaměstnanců, kteří by si zvolili stavebnictví, jako své životní povolání. Co k tomu můžete říci?

Nejde o jednoduchou záležitost. Pro nás, jako zástupce zaměstnanců v odvětví, to bude ještě stát mnoho úsilí, které bude před námi. Jde o to, že bychom měli, tj. zaměstnavatelé a odbory, přesvědčit nejen odbornou veřejnost, ale i běžnou populaci, o tom, že perspektivní obory jsou ty, které zaručují dlouhodobou, kvalitní a konkurence schopnou nabídku práce. Zdůrazňuji, že jde o běh na dlouhou trať.

Jenom dodávám, že jde o dlouhodobý problém všech technických oborů, stavebnictví nevyjímaje. Podotýkám, že v tomto směru, snažit se získat nové pracovníky, s potřebným technickým vzděláním, do stavebnictví a stavební výroby, je velmi aktivní Svaz podnikatelů ve stavebnictví. Mimochodem, na jednáních tripartity, tj. zástupců vlády, zaměstnavatelů a odborů, již prosadili několik usnesení v otázce podpory technického vzdělávání.

Jako odbory, tuto jejich aktivitu, samozřejmě vítáme a podporujeme. Má to i zpětnou vazbu i k Ukrajincům. Protože působíme ve středních stavebních školách a učilištích. Občas se zúčastňujeme zahájení školních roků, či jiných obdobných akcí. Přitom, při zahájení vidíme, že ve středních školách a učilištích, se objevuje, čím dále tím více, ukrajinských žáků. To je, pro náš obor, jenom dobře. O nich, se dá říci, že jsou učenliví a snaživí. To je pro nás přínos. Před námi je hodně práce. To je přesvědčit nejen odbornou veřejnost, ale i laickou. To je o tom, že vyučit se technický obor – je velká perspektiva do budoucna. Neustále jim připomínat staré rčení, že řemeslo má zlaté dno.

Jako odboráři, tvrdíte, že, díky kolektivnímu vyjednávání, mají zaměstnanci těchto firem i vyšší mzdy a lepší pracovní podmínky. V čem se to, konkrétně, projevuje?

My to nejen tvrdíme, ale i na konkrétních příkladech dokazujeme. Před několika dny jsem měl jednání se zástupci zaměstnanců z většiny velkých stavebních firem v ČR. Hodnotili jsme naši úspěšnost v jednáních, ale samozřejmě také i perspektivu našeho oboru. Z tohoto jednání vyplynulo, že zakázková naplněnost, chcete-li tzv. „zásobník práce“, je výborná. A i to nás opravňuje k optimismu a samozřejmě i požadavkům na odpovídající růst mezd a benefitů.

Vrátím-li se k vaší otázce, potom je zapotřebí se zmínit o statistickém přehledu výše výdělků ve stavebnictví, což zpracovává Český statistický úřad (ČSÚ), a ze které jednoznačně vyplývá, že průměrné mzdy ve firmách, v nichž se uzavírají kolektivní smlouvy, jsou výrazně vyšší. Uvedená statistika hovoří o tom, že rozdíl ve výši mezd, v ročním vyjádření, činí u hrubé mzdy již více než 100 tisíc Kč. Mimochodem, OS Stavba ČR, si rovněž zpracovává vlastní statistiku, to je vývoj mezd v našem odvětví. Takže, mohu s klidem říci, že výsledky našeho interního šetření jsou ještě o něco lepší, než, ve svých statistikách, uvádí ČSÚ, a to nejen ve mzdové oblasti, ale i v otázkách benefitů, a také v oblasti ostatních pracovních podmínek.

Jak to vypadá s kolektivním vyjednáváním pro letošní rok?

Aktuálně se nalézáme v procesu vyjednávání Kolektivní smlouvy vyššího stupně (KSVS), to je pro celý obor stavebnictví. Nechci, nyní předjímat výsledek toho jednání, neboť vrcholná jednání nás teprve čekají. Výsledek budeme znát do konce března t.r. Jsem přesvědčen o tom, že výsledek bude reflektovat aktuálně dobrý stav ve stavebnictví.

Pokud jde o podnikové smlouvy, ve stavebnictví jich uzavíráme více než 100. Téměř všechny, jsou již uzavřeny, až na dvě, kde se podnikové odbory nedohodly s hospodářským vedením. Takže, v těchto dvou firmách nyní působí, na základě zákona, zprostředkovatel, jeho úkolem je dosáhnout dohody obou dvou stran, to je, aby byla kolektivní smlouva nakonec uzavřena.

Mám k to mu ještě poznámku, že jde o minoritní problém, vždyť ze 100 firem, jde pouze o dvě. Přirozeně, že k tomu pomáhá i to, že od první poloviny 90. let minulého století, uzavíráme KSVS, které jsou závazné pro celé odvětví stavebnictví. Dá se říci, že máme velmi dobře nastaveny podmínky pro všechny firmy, které to respektují. Troufám si tvrdit, že díky podmínkám, které vymezuje KSVS, jsou podmínky v konkrétních firmách takové, že existuje vzájemný respekt mezi vedením a odbory.

Můžete říci, k jakým výsledkům, jste dospěli v rámci kolektivního vyjednávání v podnicích?

Nechci se zatím chlubit, jakým výsledkům dospěli odborové organizace v jednotlivých firmách, výsledek kolektivního vyjednávání zveřejníme až v rámci vyjednávání o KSVS, to je o kolektivní smlouvě pro celé odvětví stavebnictví.

Nicméně, v podnikových novinách společnosti Metrostav jsem se dočetl, že, hospodářské vedení a odbory, se dohodly na navýšení mezd o 10 %. To je přece výrazných úspěch?

Přirozeně, že za úspěch se to dá označit. Je to logicky dáno i tím, že Metrostav je, u nás, největší stavební firmou, která má značný objem zakázek, což jí umožňuje dosahovat pozitivního hospodářského růstu. To se, přirozeně, odráží i v rámci kolektivního vyjednávání. Takže, znovu konstatuji, že v každé firmě, odbory, při kolektivním vyjednávání vycházejí z konkrétní ekonomické situace daného podniku, a tak proto také tomu odpovídají podmínky, které si, pro kolektivní vyjednávají, naše podnikové organizace stanoví.

Uvědomují si zaměstnanci firem, kde působí odbory, že mají vyšší mzdy, a to než zaměstnanci firem, kde odbory nejsou?

Většina zaměstnanců ve firmách, kde působí odbory, si to určitě uvědomuje. Ale i zde je určitě prostor pro větší osvětu a posilování povědomí o významu působení odborů ve společnosti. Přirozeně, že máme i nadále potřebný prostor pro to, abychom členství v odborech mezi zaměstnanci, a obecně ve společnosti, i nadále propagovali.

Jste dlouholetým předsedou OS Stavba ČR, jaké jsou vaše osobní zkušenosti při jednáních s vedením stavebních firem?

Jednání ve firmách jsou často velmi složitá a podle mých nejčerstvějších informací to platí na aktuální období ještě více. S většinou firem, kde působíme, máme však již dlouholeté férové vztahy. Díky vzájemnému respektu, se nám tak daří téměř vždy nakonec najít pro všechny zúčastněné přijatelný kompromis. Mohu potvrdit, že vzájemné vztahy se Svazem podnikatelů ve stavebnictví, jsou velmi dobré. Spolupracujeme na řadě společných projektů. Pokud jde o kolektivní vyjednávání a vytváření dobrých podmínek pro zaměstnance, jsem přesvědčen, že v tom budeme i nadále pokračovat. A to úspěšně!

Pokud jde o Kolektivní smlouvu vyššího stupně, v čem, vidíte, její přínos?

Jak jsem se již zmínil, jde o kolektivní smlouvu pro celý rezort stavebnictví, a to na základě potvrzení ministerstva práce a sociálních věcí. Je potom platná pro všechny stavební firmy, to je i pro ty, kde nepůsobí odbory. V tom spočívá její zásadní význam!

Současně musím dodat, že uzavření Kolektivní smlouvy vyššího stupně, vytváří pevný základ pro činnost odborů v každém konkrétním podniku. Jde o nastavení určitého standardu, který obě smluvní strany respektují, a podle kterého se až na velmi drobné výjimky chovají.

Zároveň je potřebné si uvědomit, že když stavební firmy mají dobrou zakázkovou náplň, a přitom se potýkají s nedostatkem vysoce kvalifikovaných pracovníků, je logické, že jako zástupci zaměstnanců., chceme k tomu odpovídající mzdové a pracovní podmínky pro zaměstnance. Mohu konstatovat, že, v tomto směru, nepovolíme, neboť víme, že je zde prostor. Je třeba si uvědomit, že v dobách, kdy jsme přišli o zakázky i o lidi, tak se zároveň propadla i průměrná mzda zaměstnanců. Pro názornost, dodám, že, v průměrné mzdě, zaostáváme za průmyslem. Avšak, díky tomu, že se nyní ve stavebnictví daří, a zakázky jsou, věřím tomu, že se výše průměrné mzdy, postupně vyrovná. Takže, díky tomu, že stavební firmy budou konkurenceschopnější i v tomto směru, tak to přiláká další zaměstnance pro naše odvětví.

Co byste popřál stavebním firmám, ale i zaměstnancům, v roce 2026 a následujících několika příštích letech?

Přál bych jim, aby se, žádoucím směrem, posunul přístup rozhodujících osob v otázce Green Dealu. Nejsme proti krokům, které mají za cíl boj proti negativním dopadům klimatických změn, jsme jen proti způsobu a rychlosti provádění. Dalším mým přáním je úspěšné zvládnutí nového stavebního zákona, a zejména digitalizace stavebního řízení a také skutečné nastartování podpory bytové výstavby. Větší podpora technického vzdělávání a uznání stavebnictví jako velmi perspektivního oboru, do kterého stojí za to vstoupit, by už byla jen pomyslná třešnička na dortu.

Toto jsou všechno základní předpoklady pro to, aby firmy měli i nadále dostatek kvalitních zakázek, což jim ze srdce přeji.

K tomu však budou potřebovat dostatek motivovaných zaměstnanců a zde je pak naše úloha. I nadále tak budeme mít všechny základní podmínky pro to, abychom pro své členy vyjednali maximum možného.

Základ je dostatek zakázek, k tomu potřebujeme, aby se povedlo, o čem jsme hovořili…