Nedávno Evropská komise zveřejnila návrh budoucího rozpočtu Společné zemědělské politiky po roce 2020 a návrh nových pravidel této politiky. Agrární komora ČR vnímá tento návrh jako špatný, protože neodpovídá odlišným podmínkám v jednotlivých zemích a mohl by výrazně poškodit strukturu českého zemědělství i jeho konkurenceschopnost v rámci společného prostoru Evropské unie.
O názor, jaké argumenty mají představitelé a zástupci této české nevládní zemědělské organizace předkládat při svých jednáních v Bruselu, jsme požádali viceprezidenta Agrární komory ČR a předsedu Zemědělského svazu ČR Ing. Martina Pýchu.
Ve stanovisku Agrární komory (AK) ČR je uvedeno, že nejhorší pro české zemědělce je návrh na zastropování přímých plateb pro zemědělské podniky. Podle Martina Pýchy je tento postoj AK ČR dán tím, protože by většina produkčně orientovaných zemědělců u nás přišla o významné finanční prostředky, což by je vystavilo do nekonkurenceschopného postavení. Evropské komise (EK) stojí před rozhodnutím, kde ušetřit finanční prostředky a došla k závěru, je nezbytné krácení i rozpočtu na Společnou zemědělskou politiku. Proto také návrh víceletého finančního rámce EU zahrnuje návrh na snížení rozpočtu pro zemědělství oproti minulému období o 5 %.
Zároveň ale, konstatuje Martin Pýcha, Evropská komise chce zvýšit dotace pro malé zemědělce a to jde proti snižování rozpočtu. Proto se EK rozhodla ke zmíněnému zastropování přímých plateb na farmu, a to podle velikosti obhospodařené půdy. Tím chce více podporovat malé zemědělce, aniž by na to musela vynaložit více peněz. Už ale neřeší, co to udělá s těmi, kterým prostředky odebere a přitom od nich chce, aby plnili stále více povinností směrem k ochraně životního prostředí na veškeré výměře, welfare zvířat apod. „Návrh by tak omezil zemědělce už od velikosti cca 190 hektarů. Přitom, v důsledku historického vývoje, Česká republika má největší farmy, které vyrábějí kolem 80 % všech potravin produkovaných u nás. Průměrný český zemědělec obhospodařuje cca 132 ha zemědělské půdy, proti tomu průměrný evropský zemědělec cca 16 ha. Vytvoření tohoto stropu nejenže by dopadlo nejvíce na naše zemědělce, ale významně by zhoršilo stav naší krajiny a půdy,“ říká Martin Pýcha. Podle něho by zemědělci byli tlačeni mnohem více do pěstování monokultur a velká část těch, kteří ji ještě mají, by musela zrušit živočišnou výrobu. „Ten návrh je ve své podstatě nesmyslný a jde proti proklamovaným cílům Společné zemědělské politiky,“ dodává.
Jak dále uvedl, dotace jsou primárně určeny na částečnou kompenzaci nákladů spojených s plněním povinností, které evropská legislativa zemědělcům ukládá. Ty ale musí plnit na každém jednotlivém hektaru, nejen na prvních 190 obhospodařovaných hektarech. Je zcela zřejmé, že zastropování je tak politické téma, které s pragmatickým fungováním společného zemědělského trhu v EU nemá nic společného.
Podpora stanoviska českých zemědělců i v jiných zemích EU
Martin Pýcha zároveň uvedl, že čeští zemědělci mají podporu mnoha zemědělských organizací, např. ze zemí Visegrádské čtyřky, pobaltských zemí, Chorvatska, Rumunska. Ale není to jen středoevropský a východoevropský region, kde naše argumenty tamější zemědělci chápou a uznávají. Proti povinnému zastropování jsou například i velmi silné tendence v Dánku, Švédsku a také i ve Finsku. Podporu slyšíme i od Italů a Španělů. Rovněž ve Velké Británii nalézají čeští zemědělci pochopení, protože i tam jsou velké farmy, i když Britové EU brzy opustí. Nelze opomenout ani názor německých farmářů, kteří se také vyslovují proti zastropování. „Mimochodem, komisař pro zemědělství a rozvoj venkova Phil Hogan byl na posledním jednání prezidia COPA-COGECA překvapen tím, kolik zemí vystupuje proti zastropování, protože si původně myslel, že jde jen ČR, Německo a Slovensko. Na posledním jednání rady ministrů se proti povinnému zastropování plateb postavil také francouzský ministr zemědělství,“ konstatoval Martin Pýcha.
Důvodem jejich postoje to, že zatím u nich převažují malé farmy, ale i v těchto zemích dochází k postupné koncentraci zemědělských farem do větších celků. Je to dáno ekonomicky. Větší farma lépe obstojí v konkurenčním boji než malá. Jsou si vědomi toho, že jejich mladá generace budoucích farmářů usiluje o růst a také jich se bude týkat, aby jejich farmy obstály na trhu v EU.
Také největší evropské nevládní zemědělské organizace jako např. COPA-GOGECA, která sdružuje zemědělce téměř ze všech členských zemí EU ale i další jako FARM EUROPE, či ELO, sdílí náš nesouhlas s povinným zastropováním plateb.
Hrozba rozpadu SZP na 27 národních zemědělských politik
Návrh Evropská komise hovoří o tom, že členské státy dostanou větší pravomoci k tomu, jak si nastavit některé podmínky na národní úrovni. Což na první pohled vypadá poměrně pozitivně a lze s tím souhlasit. V České republice se chceme například více soustředit na stav půdy a zadržování vody v krajině, např. v Nizozemí, či v Dánsku, mají zase problémy s množstvím nitrátů ve vodách, protože tam mají velké množství zvířat atd. „Nicméně, tady ale existuje riziko, že tu budeme mít hodně odlišné podmínky v jednotlivých zemích. To je třeba uhlídat, abychom si nevytvářeli nerovné prostředí. Cílem je přece jenom Společná zemědělská politika všech 27 zemí EU,“ zdůrazňuje Martin Pýcha.
*Brexit je špatným signálem pro zemědělce v EU
Připravované vystoupení Velké Británie z EU, neboli brexit, je podle Martina Pýchy, velmi špatným signálem, neboť se tím může zmenšit jednotný evropský trh. A i zemědělci jsou ti, kteří do Velké Británie vyvážejí své výrobky. Například pro Irsko by tvrdý Brexit je to hotová tragédie, neboť cca 70 % vyrobeného hovězího masa, které exportují, směřuje na britský trh. Pokud by se britský trh úplně oddělil, hrozí, že nastanou problémy v takových otázkách, jako jsou celní bariéry, kvóty apod. Navíc, přistupuje k tomu i fakt, že Evropská unie, se svými protihráči na světovém trhu, vyjednává jako celek. Přitom Velká Británie je silný hráč v rámci EU. Ta bude chybět, a to nejen v rámci EU, ale i České republice, jelikož díky velkým farmám jsou Britové spojenci našich zemědělců proti zastropování, ale i proti nadměrné administrativě. Dá se říci, že britští zástupci jsou při svých jednáních velmi pragmatičtí vůči evropské byrokracii, která se rodí za zdmi bruselských institucí.
Podpora SZP různým ekologickým opatřením
Jedním z důležitých cílů zemědělské politiky je ochrana životního prostředí, krajiny apod. Evropská komise má zájem, tento aspekt zemědělské politiky posilovat. S tím zemědělci souhlasí. Zároveň ale upozorňují, konstatuje dále Martin Pýcha, že to také něco stojí a že tyto požadavky nesmí ohrozit konkurenceschopnost našich zemědělsců. Německý zemědělský svaz si nechal udělat studii o tom, jaké jsou již dnes náklady na plnění evropských předpisů v Německu, a porovnal je s náklady v zahraničí. Ukázalo se, že rozdíl je 246 EURO/ha. To je veliké číslo, a pokud chce EU zvyšovat požadavky na zemědělce, musí si to uvědomit. Proto upozorňují, že krácení evropského rozpočtu na SZP jde proti těmto záměrům. Nicméně již dnes zemědělci v EU, a tedy i u nás, dělají hodně pro ochranu životního prostředí, byť to lidé tak nevnímají. To je ale dáno tím, že se stále jen hovoří o negativech, ale pozitivní příklady nikdo neukáže. Naši zemědělci patří mezi ty, kteří používají poměrně málo chemie, velmi opatrně nakládáme s antibiotiky a našli bychom mnoho dalších pozitivních příkladů. O těch se ale nehovoří. Navíc mnohdy musí bojovat i s podmínkami, které vytváří sám stát.
„U nás jsme dnes v situaci, kdy stát po našich zemědělcích chce, aby za tzv. ostatní plochy, jako jsou např. meze, remízky apod., které se např. nalézají uprostřed pole, zaplatili 2000 Kč za hektar. Přitom u orné půdy na tom poli platíme za hektar desetkrát méně. Přičemž zemědělec z tohoto remízku nemá žádný, a to zdůrazňuji, ekonomický užitek. Plodiny, které by prodal, z tohoto remízku nezíská. Takže, naši zemědělci se vlastně dostávají do paradoxní situace, kdy z plochy půdy, která jim nic ekonomicky nepřináší, platí desetkrát vyšší daně než z orné půdy. Přitom český stát, podle něho, ve smyslu Společné zemědělské politiky, tvrdí, že by zemědělci měli naopak tyto krajinné prvky budovat, vytvářet,“ uvedl Martin Pýcha názorný příklad z České republiky. Podle něho to má navíc ještě jeden háček, a to dost podstatný! Naši zemědělci totiž převážně hospodaří na pronajaté půdě. Přitom majitelů půdy, kteří ji danému zemědělskému podniku pronajímají, jsou stovky a tisíce. Zemědělec se tak nemůže sám osobě rozhodnout, že na vybraném úseku pole vybuduje mez. K tomu musí mít souhlas všech vlastníků půdy. Nemůže jim říci, „vážení přátelé, měli jste zde ornou půdu a my z toho nyní uděláme mez či remízek“. Tím bych mnohonásobně snížil hodnotu tohoto pozemku. Logicky jsou v takových případech vlastníci proti snížení hodnoty jejich půdy.
Čeští zemědělci potřebují předkupní právo na půdu
Podle Martina Pýchy je to jeden z důvodů, proč čeští zemědělci potřebují, aby půdu vlastnili. Nejvíce půdy obhospodařují zemědělské podniky a stát jim dlouhé roky bránil v tom, aby mohli půdu, kterou stát prodával. Dnes je cena, díky spekulantům, tak vysoká, že se její nákup přestává zemědělcům ekonomicky vyplácet. Ziskovost zemědělců na jednom hektaru u nás dlouhodobě vychází mezi 2,5 až 3 tisíci korun z hektaru. Ale cena té půdy se pohybuje někde kolem dvou set až tří set tisíc korun za hektar. Tak si stačí propočítat ekonomiku, kdy návratnost této koupě naběhne třeba i za sto let. Proto zde mělo existovat předkupní právo při nákupu půdy pro zemědělce, který na té půdě hospodaří. „Zemědělský svaz ČR o to usiluje již dlouho, ale většina politiků je netečná. Je to nepopulární opatření, kterým si nechtějí komplikovat život. Zkrátka, našim zemědělcům, musíme dát možnost vydělat, umožnit, aby mohli půdu koupit a řádně hospodařit,“ dodává Martin Pýcha.
Lépe využívat Program rozvoje venkova
V souvislosti s konkrétním uplatňováním SZP Martin Pýcha upozornil na skutečnost, že Program rozvoje venkova by měl být v souladu s celorepublikovou strategií dalšího rozvoje našeho zemědělství. Přičemž tomuto zaměření úplně přesně neodpovídá. „Musíme podporovat rozvoj živočišné výroby, abychom snížili dovoz masných výrobků ze zahraničí a pokusili se o postupný návrat k soběstačnosti v produkci masa. S tím ale také souvisí i vracení organické hmoty do půdy a pestřejší struktura plodin, protože pro ta zvířata musíte vypěstovat krmení. Dále musíme podporovat pěstování citlivých komodit, jako jsou brambory, ovoce, zelenina, cukrovka, chmel a další plodiny. Musíme budovat lepší stáje, zkrátka připravit chovaných zvířatům lepší welfare, aby se to projevilo v jejich vyšší užitkovosti,“ zdůraznil Martin Pýcha. Podle něho je živočišná výroba ale velmi náročná na investice a finanční prostředky. Ty spíše získají větší zemědělci. „Cesta kupředu nevede tím způsobem, že budeme drobit naše velké zemědělské podniky, jak si představují mnozí činitelé EU,“ dodal.
Východiskem je přechod k preciznímu zemědělství
„Jestli máme být zemí, která je schopna uživit naše obyvatelstvo, tak musíme snižovat náklady na zemědělskou výrobu. Konkrétně tedy na hnojiva, na postřiky. Prostě zvyšovat efektivitu výroby a tím i produkci našich zemědělských výrobků,“ dále uvedl Martin Pýcha. Podle něho je dnes Česká republika v podstatě v postavení rozvojové země uvnitř Evropy. Čeští zemědělci produkují a prodávají do zahraniční zemědělské suroviny, jako je například mléko, obilí či živá zvířata, nikoliv výrobky s přidanou hodnotou, jako je máslo, sýry, jogurty apod. „To je špatně! Evropská unie se nyní stále více otevírá světu, tedy i dovozu základních zemědělských surovin. Dostáváme se tak do mnohem většího konkurenčního tlaku. Při všech těch povinnostech evropští tedy i čeští zemědělci nedokáží tak levně, například pěstovat obilí, jako to dokáží zemědělci na Ukrajině či v Rusku. Pokud nebudeme investovat a modernizovat, tak v důsledku rostoucích nákladů na produkci, a dlouhodobě stagnujících prodejních cena zemědělských komodit budou evropští zemědělci krachovat. Toho bych se nerad dožil,“ konstatoval Martin Pýcha.
Proto také Marin Pýcha v závěru našeho rozhovoru zdůraznil, že je nutné se snažit vytvářet podmínky pro produkci výrobků s vyšší přidanou hodnotou. Zároveň vyjádřil přání, že se to českým zemědělcům bude postupně dařit.
