Již před několika lety, konkrétně v roce 2013, oznámil čínský prezident Si Ťin-pching svůj záměr vytvořit novou hedvábnou stezku (Belt and Road Initiative - BRI) pro 21. století, která by odkazovala na dávnou dobu, kdy Čína byla jednou ze světových velmocí. Jejím hlavním cílem, stejně jako v dobách ještě před naším letopočtem, je propojení Asie, Evropy a Afriky, čímž by se posílily vzájemné, nejen obchodní vztahy. Kromě toho by měly tyto tři kontinenty spolupracovat na tvorbě politik, propojení infrastruktury, finanční integraci a v neposlední řadě také v oblasti kulturního sbližování. Podle představ Číny by měly být v rámci iniciativy realizovány projekty v hodnotě až 1 bilionu USD. 

Již při představení iniciativy si řada zemí a politiků začala klást otázku, co je jejím skutečným cílem. Zatímco někteří v ní vidí záměr rozšířit obchodní aktivity Číny, jiní, jako například prezident Spojených států amerických Donald Trump vnímají iniciativu jako zástěrku pro rozšíření geopolitického vlivu Číny. Skeptická je prozatím i Evropská unie. Ta se rozhodla nezapojit do iniciativy jako celek, nicméně členské státy mají možnost se k projektu přihlásit individuálně, a řada z nich to také již udělala, například Polsko, Maďarsko, Portugalsko, Itálie, Bulharsko nebo Řecko. Na nedávném summitu BRI, který se konal v dubnu 2019 v Pekingu, tuto pozici znovu potvrdili vysocí představitelé EU.

K pochopení toho, proč jsou EU a jiné země vůči projektu skeptické, je nutné si uvědomit globální kontext, kdy se geopolitické rozložení sil výrazně mění. S nástupem amerického prezidenta Donalda Trumpa přestalo v oblasti zahraničního obchodu platit, že EU a USA jsou přirozenými partnery. Protekcionistické tendence USA zřejmě nadobro pohřbily Transatlantickou obchodní a investiční dohodu (TTIP), která byla před nástupem prezidenta Trumpa do úřadu již v pokročilé fázi vyjednávání. Kromě toho padlo i Transpacifické partnerství, které mělo propojit USA, Kanadu, či Mexiko s trhy v Jihovýchodní Asii, Japonskem, Austrálií a Novým Zélandem. Navíc obchodní válka mezi USA a Čínou eskaluje, a přestože obě země oficiálně doufají v dosažení dohody a vyřešení situace, vzájemné navyšování cel přichází téměř pravidelně.

Rostoucí vliv Číny na evropském trhu, který probíhá především formou skupováním firem ve strategických sektorech, vedl EU k přijetí rámce na sledování investic. Ten by měl prozkoumat a zhodnotit každou investici ze třetí země do strategických odvětví a doporučit, zda je tato investice bezpečná, či nikoliv. Vzhledem k tomu, že narůstá podíl investic ze strany státem vlastněných firem, je jasné, že zkoumány budou i ty čínské, přestože na ně rámec není primárně zaměřen. K důvěryhodnosti Číny v oblasti výstavby infrastruktury nepřispěla ani kauze firmy Huawei, která byla v několika státech obviněná z průmyslové špionáže a její investice do výstavby 5G sítí je spojována v řadě zemí s bezpečnostní hrozbou.

Pro EU je místo slibovaných vizí Číny důležité především to, jaký bude reálný dopad pro evropské podniky, tedy jakým způsobem se budou moci evropské firmy zapojit do konkrétních infrastrukturních projektů. A v tomto ohledu je evropský byznys zatím spíše skeptický. Hlavním problémem je to, že evropské podniky nemají jasnou představu o tom, co je hlavním cílem BRI. Navíc podmínky pro evropské podniky na čínském trhu stále nejsou ideální. Situace se podle evropských firem sice zlepšuje, ale nedá se mluvit o tom, že by s evropskými podniky v Číně bylo zacházeno stejně, jako s čínskými firmami v Evropě. Problematická je především legislativa, která je často pro evropské firmy nesrozumitelná, či je přímo diskriminuje. Další nevýhodou je, že čínské firmy jsou stále silně dotované vládou, což jim poskytuje velice silnou výhodu oproti konkurenci ze zahraničí. Podle evropského byznysu je nutné především zpřehlednit pravidla veřejných zakázek, uplatňovat transparentní metodologii při jejich vyhodnocování a zpřístupnit je tak i evropským firmám.