K odborníkům, kteří na tiskové konferenci vystoupili patřil i Jan Pivoňka, konzultant pro oblast udržitelné výroby a spotřeby Potravinářské komory ČR, který ve stručnosti znovu představil Zelenou dohodu pro Evropu neboli Green Deal.
Uvedl, že v roce 2019 představila Evropská komise Zelenou dohodu pro Evropu (anglicky Green Deal) s hlavním cílem dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Součástí Zelené dohody je i plán pro udržitelné zemědělství a zpracování potravin, který byl představen pod názvem „Strategie z farmy na vidličku“ jejímž cílem je upravit potravinové systémy tak, aby byly spravedlivými, zdravými a šetrnými k životnímu prostředí. S těmito ušlechtilými cíli nelze než souhlasit a jistě má smysl se pokoušet lidské činnosti, včetně produkce potravin, kultivovat tak, aby nepředstavovaly hrozby pro budoucí generace.
V této souvislosti byly rovněž představeny cíle, které byly již v době přijímání mnohými považovány za velmi ambiciózní a nebylo zřejmé jakým způsobem jich má být dosaženo. Zelená dohoda spoléhá na rychlý technologický rozvoj, který napomůže vhodná řešení nalézt a uplatnit v praxi. Očekávaný vývoj nových technologií v oblasti zemědělství a potravinářství však nepřináší očekávané výstupy.
Prvním, kdo upozornil na možná rizika spojená s odklonem od tradičního přístupu k produkci potravin a absenci komplexních dopadových studií bylo Ministerstvo zemědělství Spojených států amerických (USDA). Následovaly další odborné odhady dopadu implementace Strategie Farm to Fork, které spočítala například Univerzita ve Wageningenu. Nejnovější výsledky výzkumu navíc ukazují, že mnohé tradiční postupy jsou udržitelnější než navrhovaná řešení, jejichž slabiny jsou postupně odhalovány. Typickým příkladem je odklon od tradičních potravin a podpora vývoje syntetických potravin a imitací potravin živočišného původu jako alternativ k postupně redukované živočišné výrobě. Nejen, že se nedaří realizovat vědecké teorie v praxi, ale i komplexní studie hodnocení životní cyklů zahrnující všechny vstupy a výstupy ukazují, že tato řešení nepřinášejí očekávané přínosy pro ochranu klimatu a prostředí.
V oblasti zemědělské prvovýroby se ukazuje, že tradiční vazba rostlinné a živočišné produkce s chovem přežvýkavců, která je mimochodem zřejmě nejstarším cirkulárním systémem, který člověk kdy provozoval, je udržitelnějším zdrojem obživy než nově navrhovaná řešení. Počet vědců, kteří si uvědomují klíčovou roli živočišné produkce pro udržitelný potravinový systém roste, což je možné sledovat i na počtu připojených podpisů k tzv. Dublinské deklaraci, která vyzývá ke komplexnímu a objektivnímu výzkumu v oblasti dopadů živočišné produkce.
Navzdory této skutečnosti však vznikají mnohé návrhy řešení, které tyto závěry zcela ignorují. V řadě případů však na přípravě těchto dokumentů podílejí autoři, kteří nemají dostatečnou technickou erudici a často se jedná o zástupce finančních nebo neziskových organizací. V této souvislosti je obtížně pochopitelné, jak mohou být navrhována technická řešení transformace potravinového systém bez účasti zemědělců a potravinářů. Aktuálním dokumentem, který tuto skutečnost ilustruje, jsou technická kritéria pro taxonomii, která navrhla Platforma pro udržitelné financování. Tento návrh technických kritérií byl rozeslán členským státům k vyjádření.
Dokument v části zemědělství a zpracování potravin v podstatě znemožňuje zahrnout živočišnou produkci mezi udržitelné způsoby produkce potravin a zcela jednostranně podporuje produkci a zpracování rostlinných bílkovin. Zcela tak ignoruje současné poznání o cirkularitě v agropotravinářském sektoru. Pokud budou tato kritéria implementována a přijímána i v dalších předpisech pro udržitelné potravinové systému, lze ve střednědobém horizontu očekávat výrazný nárůst cen potravin především živočišného původu a pokles soběstačnosti EU. Nezanedbatelná jsou rovněž rizika pro celkové zdraví populace při výrazném odklonu od potravin živočišného původu a jistě stojí za zamyšlení i fakt, že pravděpodobně nebude mít tento odklon ani původně předpokládané pozitivní dopady na klima a životní prostředí.
Potravinářská komora ČR proto apeluje na odmítnutí současného návrhu technických kritérii pro taxonomii v oblasti zemědělství a potravinářství a vytvoření prostoru pro jejich přepracování v souladu se současným vědeckým poznáním a s využitím zkušeností odborníků na zemědělskou produkci a zpracování potravin.
