Pokud v zemědělství zavedeme ekonomicky krátkodobě přínosná opatření na úkor klimatu a biodiverzity, riskujeme, že nás za několik málo dekád čekají nezvratné environmentální problémy způsobující ekonomické škody rozsáhlejší, než jsou ty způsobené současnou situací na Ukrajině, píše v komentáři pro EURACTIV.cz Ivana Taškárová.
Autorkou komentáře je Ivana Taškárová, vedoucí Oddělení pro předsednictví ČR v Radě EU na Ministerstvu zemědělství & Visiting Fellow v Mezinárodním centru pro udržitelné finance (ISFC).
Ukrajinská krize způsobila významné turbulence nejen v energetickém sektoru, ale stále více se ukazuje dopad na sektor zemědělský a potravinářský. Přestože Zelená dohoda pro Evropu („Zelená dohoda”) uvedla do procesu některé zásadní iniciativy, které reagují na neudržitelný vývoj sektoru zodpovědného za zhruba 30 % globálních emisí a stále výrazněji trpícího dopady klimatické změny a souvisejících environmentálních krizí, tyto iniciativy jsou současnou situací ohroženy. Přerušení dodávek mezi Ukrajinou a EU motivovalo v rámci bloku diskuse, které staví evropskou potravinovou samostatnost a bezpečnost proti evropským politikám udržitelnosti.
Přestože zemědělství je výrazný kostlivec ve skříni klimatické diplomacie, nebylo příliš zohledněno v agendě COP 26. Naopak EU se rozhodla přistoupit k věci aktivně a formulovat Strategii pro biodiverzitu 2030 a strategii Od zemědělce ke spotřebiteli (Farm to fork, F2F), aby sladila sektor s koncepcí dlouhodobé udržitelností. Cílem je dosáhnout zmírnění změny klimatu skrze nové techniky zemědělského hospodaření a hospodaření s půdou. Mezi ostatními klíčovými politikami je udržitelnost zemědělství elementem společné zemědělské politiky EU či dosud nepublikované části evropské taxonomie.
Přes dosavadní úspěchy evropského přístupu se však v reakci na ruskou invazi tyto politiky staly objektem skepse. Zdrojem obav jsou pravidla, jako je ponechání 10 % zemědělské půdy ladem pro rozvoj biodiverzity či snížení užívání pesticidů o 50 %. Dle studie U.S. Department of Agriculture hrozí v případě realizace zemědělských politik Zelené dohody propad evropské produkce olejnin o 61 %, pšenice o 49 % a rostlinných olejů o 16 %. Ze zemědělského půdního fondu by bylo odebráno 10,5 % půdy pro pěstbu a 6 % půdy pro chování dobytka. Z hlediska závislosti bloku na dodávkách z Ukrajiny, v roce 2020 zajišťoval vzájemný obchod 26 % evropské poptávky po rostlinných olejích a obilninách a 17,5 % poptávky po olejninách. Zároveň 30 % všech hnojiv užitých v EU má svůj původ v Rusku, významným dodavatelem surovin je také do konfliktu zapojené Bělorusko. V reakci na obavy EU zavedla některé protikrizové mechanismy; členské státy jako Maďarsko a Bulharsko zavedly omezení v rámci vývozu kritických zemědělských produktů.
Názory na vhodné řešení situace, ať už se jedná o zachování environmentálních cílů či bezmezná podpora potravinové soběstačnosti na úkor životního prostředí, se výrazně liší mezi nevládními neziskovými organizacemi, politiky a úředníky EU. Nejsilnější evropská zemědělská zájmová skupina Copa-Cogeca vyjádřila svou nekompromisní podporu hospodaření na veškeré půdě, která je v EU k dispozici. Naopak 85 nevládních neziskových organizací v otevřeném dopise vyzvalo Evropu k následování vytyčených cílů a strategií, které jsou naprosto nezbytné pro dlouhodobou udržitelnost. Tento apel byl publikován v reakci na vyjádření evropského komisaře pro zemědělství Janusze Wojciechowského, ve kterém vyjádřil názor, že obě výše zmíněné strategie by ve světle současné krize měly být podrobeny revizi. Proti takovému postupu se naopak tvrdě ohradil komisař pro Zelenou dohodu Frans Timmermans, který označil dojem nutnosti řešit situaci v rozporu s environmentální udržitelností za iluzi a odmítl odklad implementace kterékoliv ze strategií či společné zemědělské politiky.
Přestože strach z následků ukrajinské krize vybízí k okamžitým řešením bez ohledu na dlouhodobé cíle, měli bychom se vyvarovat krátkozrakosti a uchýlit se ke strategiím a investicím založených na pevných datech o současnosti i dopadových studiích ve vztahu k budoucnosti. Zavedeme-li v zemědělství ekonomicky krátkodobě přínosná opatření na úkor klimatu a biodiverzity, riskujeme, že nás za několik málo dekád čekají nezvratné environmentální problémy způsobující ekonomické škody rozsáhlejší, než jsou ty způsobené současnou situací na Ukrajině.
