Opoziční politici a komentátoři hodnotí výsledky říjnových komunálních voleb tak, že zastoupení vládních stran v zastupitelstvech řady měst a obcí značně oslabilo. Do jaké míry se tyto změny projeví v životě naší společnosti?
Podle mého názoru, komentáře, které se objevují v médiích, nelze komunální a parlamentní politiku stavět na stejnou úroveň. V České republice se však výsledky voleb momentálně hodnotí právě tímto způsobem. Je třeba říci, že komunální politika a volby do místních zastupitelstev představují něco úplně jiného, než volby do Parlamentu ČR, především do Poslanecké sněmovny. Ta rozhoduje o zákonech, rozpočtových pravidlech, státním rozpočtu, zahraniční politice i strategii české armády. Senátní volby jsou naproti tomu vnímány jako volby do takzvané horní komory parlamentu, která plní kontrolní funkci vůči Poslanecké sněmovně.
Výsledky současných komunálních a senátních voleb se tak staly mediální hrou, jejíž cílem je vyvolat u občanů dojem že opozice posiluje a že právě to bude mít výrazný dopad do života naší společnosti. Je však třeba zdůraznit, že situace v České republice zůstane až do příštích parlamentních voleb stejná. Pokud jde o komunální politiku, určujícím rysem posledních několika let je skutečnost, že v obcích a řadě měst drtivě vítězí nezávislí kandidáti působící na místní úrovni.
Přejděme od voleb k celkové politické a ekonomické situaci u nás. Co očekáváte od dalšího politického a ekonomického směřování vlády v příštích několika letech?
Za prvé, musíme jednoznačně požadovat, aby se zvyšovala životní úroveň občanů České republiky. Půjde především o růst platů a mezd, ale také o omezení případné inflace Musíme si otevřeně přiznat, že to předpokládá zvyšování produktivity práce ve firmách. Jsem přesvědčen, že k tomu dojde.
Na druhé straně i ale musíme přiznat, že mohou působit také vlivy, jejichž dopady vláda neokáže ovlivnit. Jde konkrétně o ceny elektrické energie, plynu a především pohonných hmot. Růst cen těchto nákladových položek se logicky promítá do cen výrobků firem působících na našem trhu. Kvůli zahraničním vlivům se však může stát, že inflace u nás začne postupně růst. Tím se bude životní úroveň našich občanů zhoršovat.
Zároveň musím upozornit, že Evropská unie před několika lety nastavila systém postupného zvyšování minimální mzdy. To by se mělo logicky projevit také v růstu tarifních mezd a platů. Občané by měli mít určitou jistotu, že pokles jejich životní úrovně nebude tak výrazný, jako za předchozí vlády premiéra Petra Fialy. Musím připomenout, že za bývalé vlády jsme měli nulové navýšení mezd a současně také třicetiprocentní inflaci! Je rovněž třeba zvážit, zda má vláda pro dosažení svých cílů odpovídající podmínky. Otevřeně si řekněme, že jde o jednu z věcí, které lze jen velmi obtížně předvídat. Česká republika je totiž malou otevřenou ekonomikou, a na její růst či pokles působí také vlivy, které naše vláda nemůže ovlivnit. Za těchto podmínek proto nedokáže jednoznačně určit způsoby řešení vznikajících problémů, neboť ty jsou důsledkem současného vývoje světového geopolitického systému.
V tomto podzimním období zahájila řada odborových svazů a organizací kolektivní vyjednávání o zvýšení mezd a zlepšení pracovních podmínek zaměstnanců. Jaký postup zvolila Asociace samostatných odborů?
Naši odboráři v rámci kolektivního vyjednávání jednoznačně požadují růst mezd a zlepšování pracovních podmínek, a tím také zvyšování životní úrovně zaměstnanců a jejich rodin. To však předpokládá, že firmy budou ekonomicky prosperovat, což znamená, že musí postupně zvyšovat produktivitu práce. S tím přirozeně počítáme a logicky předpokládáme, že porotou také mzdy.
Musím zdůraznit, že jako obory klademe důraz na zvyšování tarifních mezd. Výplaty, které jsou tvořeny především pohyblivou složkou, totiž zaměstnancům neposkytují žádnou jistotu příjmů. Jsme proto přesvědčeni, že přidáno musí být jednoznačně v tarifech. Má to své výhody a věřím, že se nám to v rámci celostátního sociálního dialogu podaří prosadit. Uvidíme, jak se k tomuto problému postaví Ministerstvo práce a sociálních věcí. Odborům jde o to, aby již podepsané kolektivní smlouvy vyššího stupně byly rozšířeny na celé odvětví a nevztahovaly se pouze na firmy, v nichž působí odbory.
V Poslanecké sněmovně se právě nyní projednává zákon o takzvané platformové práci. Odbory vyjádřily názor, že by mohl vést k mohutnému rozmachu takzvaného švarcsystému. Co by jeho rozšíření znamenalo pro zaměstnance?
Švarcsystém, který se u nás poprvé objevil již v 90. letech, znamená, že zaměstnavatelé nutí zaměstnance pracovat jako osoby samostatně výdělečné činné (OSVČ). Ti tak pracují bez řádné pracovní smlouvy, jakou mají běžní zaměstnanci, tedy bez odpovídajícího smluvního zajištění.
Pokud jde o projednávání tohoto zákona, dá se říci, že zákony, které vláda v poslední době navrhla a schválila v oblasti zaměstnanosti, zaměstnancům nepomohly. Zda se v případě přijetí tohoto zákona bude švarcsystém ve firmách rozšiřovat, ukáže až praxe.
Jako předseda odborové centrály bych chtěl upozornit Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, že má k dispozici kontrolní mechanismus, který by měl postihovat firmy nutící zaměstnance přejít na švarcsystém. Tyto firmy se totiž tímto způsobem vyhýbají svým daňovým povinnostem vůči státu. Odbory jsou však přesvědčeny, že po diskuzi v rámci sociálního dialogu bude nakonec přijat návrh zákona o platformové práci, který pomůže především zaměstnancům, nikoli zaměstnavatelům. Musím totiž konstatovat, že podle našeho názoru jsou české zákony zatím nastaveny tak, že zaměstnavatele značně zvýhodňují oproti zaměstnancům.
V Poslanecké sněmovně se také projednává rozhodnutí vlády o snížení parametrů podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci od 1. ledna 2027. Jaké dopady to podle vás přinese na trhu práce?
Musím se přiznat, že na tuto otázku zatím nedokážu přesně odpovědět. Intuitivně se domnívám, že snížení podpory v nezaměstnanosti může být pro nezaměstnané velkým problémem. Na druhé straně si však musíme uvědomit, že odbory nemají zcela přesný přehled o situaci na našem pracovním trhu. Nevíme tedy například, zda je u nás možné najít práci velmi rychle. Vidíme přitom, jak ukrajinští uprchlíci, kteří se přirozeně snaží začlenit do naší společnosti, vytlačují české zaměstnance z pracovních nabídek tím, že zaměstnavatelům nabízejí svou práci za nižší mzdu. Jako odbory proto budeme velmi pozorně sledovat, jak se náš pracovní trh bude dále vyvíjet.
Jsme přesvědčeni, že dovoz zahraničních pracovníků není nejlepším řešením situace na našem pracovním trhu. Konkrétním firmám může krátkodobě pomoci, ale z dlouhodobého hlediska musí být náš pracovní trh postaven na našich zaměstnancích.
Budete o tomto problému jednat na Radě hospodářské a sociální dohody ČR, neboli tripartitě?
Myslím si, že by se tato otázka měla na tripartitě projednat. Musím k tomu podotknout, že se v rámci sociálního dialogu na jednáních tripartity v poslední době neprobírají otázky sociálního charakteru v takové míře, jak by podle odborů měly. Chápu, že vláda chce co nejdříve rozhýbat naši ekonomiku, a proto upřednostňuje řešení závažných ekonomických problémů. Měli bychom však více a odborněji diskutovat také o zákonech, které mají sociální dopady na společnost.
Nelíbí se nám ani poměrně dlouhé intervaly mezi jednotlivými plenárními zasedáními tripartity. Uvidíme, jak se na tom s vládou domluvíme.
Opozice v médiích kritizuje vládu za neplnění předvolebních slibů. Například za rozhodnutí odložit návrat věku odchodu do důchodu na 65 let a také rozšíření počtu takzvaných těžkých profesí, jejichž pracovníci by mohli odejít do předčasného důchodu. Proč podle vás vláda tyto změny odložila?
Musím přiznat, že odbory od vlády k této otázce nedostaly přesné informace. Logicky předpokládám, že k určitému odkladu může dojít z velmi závažných ekonomických důvodů. Vláda by však měla postupovat tak, aby občané věděli, že zákony byly schváleny a že v určitém období nabydou účinnosti.
Není možné hned na začátku legislativního procesu oznámit, že se něco odkládá. Na přípravě se totiž může začít pracovat okamžitě. Otázka schválení těchto zákonů i jejich fungování v praxi je proto podle nás dalším tématem, které by se mělo projednat na tripartitě.
V září jste na tripartitě hovořili o návrhu státního rozpočtu na rok 2027. Opozice vládu tvrdě kritizuje kvůli výši rozpočtového deficitu. Jak to vidí obory?
Vládu musím samozřejmě kritizovat za tak vysoký rozpočtový deficit. Není správné nastavovat schodek státního rozpočtu na takovou úroveň. Pokud jde o návrhy, které se objevily v médiích a podle nichž by bylo potřeba zvýšit firmám daň z přidané hodnoty na 24 %, musím za odbory říci, že s tím nesouhlasíme.
Autoři těchto návrhů argumentují tím, že chtějí vyrovnat obrovský deficit státního rozpočtu. Vláda by však měla vzít v úvahu také možné ekonomické dopady na řadu firem a zvážit, zda by takové opatření naší ekonomice prospělo, či nikoli. Pokud vláda chce dosáhnout úspor, musí začít mnohem rozhodněji šetřit, zejména snížením počtu státních úředníků. Není možné neustále nabírat tak obrovské množství zaměstnanců do státní správy. Snížení počtu úředníků o 10 % je málo. Samozřejmě je nutné postupovat v několika krocích, ale začít by se mělo hned, nikoli až na konci volebního období.
Hovoříme-li o tripartitě, nesmíme opomenout sociální dialog se zaměstnavateli. Nepozorují odbory vzhledem k současné složité situaci ve světě snahu některých podnikatelů omezovat růst mezd a oslabovat také některé zaměstnanecké benefity?
V tomto máte samozřejmě pravdu. Dá se říci, že někteří podnikatelé budou, podle mého názoru, neustále hledat možnosti a podnikat konkrétní kroky k tomu, aby nemuseli zaměstnancům odpovídajícím způsobem zaplatit za jejich práci při rostoucí produktivitě práce ve svých firmách, a to i v případě, že dosahují velmi dobrých hospodářských výsledků.
Nejhorší je, že tito podnikatelé neustál tvrdí, že není potřeba dodržovat některé sociální požadavky vyplývající ze zákoníku práce. Jako předseda odborové centrály musím zdůraznit, že je to naopak nezbytné. Jde o to, aby se kvalita života zaměstnanců a jejich rodin zlepšovala a aby u nás rostla životní úroveň. Nemůžeme po zaměstnancích neustále chtít, aby platili za excesy našich politiků.
Přirozeně se musím zeptat, jak hodnotíte současný politický a ekonomický vývoj ve světě a jeho dopady na situaci v České republice?
Situace ve světě je velmi špatná a je otázkou, zda naše společnost tímto složitým obdobím prochází nejlépe. Téměř pět let trvající válka na Ukrajině velmi tvrdě zasahuje ekonomiku celé Evropy i řady dalších zemí, včetně těch na druhé straně Atlantického oceánu.
Navíc musíme připočítat také důsledky války Spojených států s Íránem, které se projevují obrovským tlakem na růst cen pohonných hmot. Ekonomická situace proto v současnosti není dobrá. Věřím však, že české firmy se s ní dokážou vyrovnat.
Co by tedy měla vláda dělat, aby naše společnost tímto složitým obdobím prošla co nejlépe?
Pokud jde o překonání důsledků této krize, vláda by měla některé věci řešit operativně a bez zbytečného odkladu. Především jde o stabilizaci cen pohonných hmot. Již v minulosti byly tyto ceny zastropovány. Zkrátka, abychom toto složité období překonali, musíme využít úplně všechno, co máme k dispozici.
Zároveň musím podotknout, že neustálé obecné tvrzení v médiích, že zde máme trh, který by to měl řešit, je nesmysl. Jak ostatně tvrdí čeští zemědělci a jejich stavovská organizace Agrární komora ČR, v rámci Evropské unie žádný skutečně jednotný trh neexistuje. Každý členský stát si hlídá své vlastní ekonomické zájmy. Kdyby skutečně šlo o jednotný evropský trh, fungovalo by to jinak.
Podle nás by se naše vláda neměla bát do některých věcí zasáhnout. Věřím, že tak učiní. Pokud by totiž nezasáhla, naše hospodářství by to velmi těžce pocítilo.
Na závěr bych chtěl říci, co odbory očekávají do budoucna. Vzhledem k ekonomické situaci ve světě i u nás, jde o to, abychom se s podnikateli dokázali domluvit na společném postupu. Je nám totiž jasné, že ani oni to při svém podnikání nebudou mít jednoduché. To však vyžaduje, aby u nás neplatilo to, o čem se hovoří ve veřejných diskuzích a v médiích: že tíživé dopady řady rozhodnutí ponesou především zaměstnanci. S tím jako odbory nemůžeme souhlasit.
Jen připomínám, že když bývalý ministr financí Miroslav Kalousek zavedl superhrubou mzdu, bylo to na úkor zaměstnanců. Tehdy se jich přitom nikdo z tehdejších vládních představitelů a ekonomů nezastal. Po celu dobu existence superhrubé mzdy to tedy byli právě zaměstnanci, kteří na svých bedrech drželi vyrovnaný státní rozpočet.
Nyní by se podle odborů měla tato situace změnit. Z České republiky se totiž vyváží velké množství kapitálu, který by měl být zdaněn. Měli bychom přestat tímto způsobem dotovat ostatní státy v Evropě.
PhDr. Miroslav Svoboda
