V úterý 17. září 2019 se uskutečnil, v pořadí již pátý, mítink Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS), kde byla mimo jiné představena studie ČMKOS „Šance na přibližování českých mezd vyspělé EU“, ve kterém je komplexně zformulován negativní postoj odborů k současnému ekonomickému modelu České republiky s tím, že odbory zároveň přicházejí s návrhem na jeho zásadní změnu.
ČMKOS považuje hospodářský model nízkonákladové ekonomiky uplatňovaný v České republice od počátku 90. let minulého století za model škodlivý, model znemožňující reálnou konvergenci ČR k vyspělým zemím, model závislé rozvojové země. Oběť, kterou čeští zaměstnanci přinesli transformaci české ekonomiky, byla politickými elitami promarněna.
Ekonomické a sociální reformy vytvořily z ČR závislou rozvojovou zemi. Po třiceti letech od zahájení ekonomické transformace dosahuje úroveň hodinových mezd jen necelé třetiny úrovně vyspělých sousedů. Současná hospodářská politika nedává žádnou záruku ekonomické a sociální konvergence ČR k nejvyspělejším zemím Evropské unie v přijatelném čase.
Vyrovnání mzdových úrovní s nejbližšími vyspělými sousedy by i při současných tempech trvalo přinejmenším dalších 80 let, jedná se o perspektivu natolik vzdálenou, že její realizace je velmi nepravděpodobná. Ani pokračování současného pozitivního trendu mzdové konvergence (z let 2014–2017), podpořené navíc posílením kurzu české koruny vůči euru o 10–30 %, fakticky nenabízí časově srozumitelnou perspektivu vyrovnání nákladů práce s našimi vyspělými sousedy během jednoho lidského života.
Konvergence ČR vůči nejvyspělejším zemím EU nemá v oblasti mezd (nákladů práce) při současném směru a struktuře české ekonomiky smysluplné východisko. Modelové propočty jasně naznačují, že se česká ekonomika ocitá v pasti středního příjmu. Jedinou šancí pro ČR, jako středně vyspělou zemi s dlouhou průmyslovou tradicí, je rychle a zásadně změnit svou hospodářskou politiku – svůj hospodářský model, jinak v této pasti zůstane uzamčena natrvalo.
Bezprostředním cílem politiky odborů by mělo být zmírnění negativních dopadů modelu nízkonákladové ekonomiky (levné práce) v České republice.
Studie si klade otázku: Co to znamená? Zároveň si odpovídá, že zaprvé je nutné změnit nespravedlivé rozdělení přidané hodnoty, kdy čeští zaměstnanci svými nízkými mzdami fakticky subvencují velmi vysokou ziskovost firem působících na českém území, celkový objem této „subvence“ dosáhl za období 1991 až 2017 hodnoty 4,5 bilionu korun. Současně studie konstatuje, že v České republice existuje poměrně výrazný prostor pro rychlejší růst mezd než produktivity práce, aktuálně se pohybuje na úrovni minimálně 8 procentních bodů.
Za druhé studie požaduje zamezení nekontrolovaného přílivu levné pracovní síly ze zahraničí.
Ve studii se dále uvádí, že se na trhu práce výrazně zpomalí převis poptávky a mzdové konvergence. Přičemž se zpomalením či poklesem ekonomiky nedochází úměrně k úbytku migrantů na českém trhu práce, ti na něm naopak zůstávají a konkurují domácím zaměstnancům, což se projevilo již v krizi 2009–2013.
Český trh práce je vůči zahraničním pracovníkům nejliberálnější ze všech států ve světě. Přitom podíl cizinců na celkové zaměstnanosti 12,5 %, dosažený v roce 2018 v ČR, je nebývale vysoký. Podle opakujících se vyjádření z českých podnikatelských kruhů existuje v ČR údajná potřeba dovozu dalších 400 tis. cizinců. Pokud k tomu dojde, dosáhne počet cizinců na pracovním trhu ČR cca 1,1 mil. Osob, to je více než 10 % celkového obyvatelstva ČR (bez rodinných příslušníků) a 21 % celkové zaměstnanosti.
Podle této studie masívní dovoz levné pracovní síly vyvolává a zesiluje nejen bezpečnostní rizika, jako jsou: výrazná koncentrace v některých regionech, odlišná demografická struktura, napojení zločineckých skupin, ilegální migrace a dále zdravotní rizika, to je zavlečení některých v ČR vymýcených nemocí. Současně hrozí i politická rizika, jako je nárůst xenofobie a posílení radikálních hnutí).
Za třetí studie doporučuje Zkrátit extrémně dlouhou a zdraví škodlivou pracovní dobu v České republice. Přitom se v ní uvádí, že délka pracovní doby je jedním ze základních ukazatelů vyspělosti země a výkonnosti jejího ekonomického modelu. Nejvyspělejší země EU s intenzívním charakterem ekonomického růstu jsou země s nejkratší pracovní dobou, extenzivní růst ekonomiky je charakteristikou méně vyspělých nízkonákladových ekonomik, které zvyšují svůj výkon vyšší zaměstnaností připadající na jednotku vytvořeného produktu a prodlužováním odpracované doby.
Na druhé straně studie upozorňuje na skutečnost, že dlouhá pracovní doba tlumí negativní sociální důsledky plynoucí z velmi nízkých hodinových mezd. Jde však o řešení zoufalé, narušující nejen osobní a rodinný život zaměstnanců, ale při dlouhodobém přetěžování jejich organismu i zdraví či život.
Studie dále konstatuje, že v délce pracovní doby leží mezi ČR a vyspělými zeměmi EU zhruba padesátiletá propast. V roce 2017 dosáhla průměrná délka odpracované doby na zaměstnanou osobu hodnoty 1784 hodin a byla tak oproti sousednímu Německu v ročním vyjádření delší téměř o třetinu. Pracovní doba, kterou odpracuje český zaměstnanec oproti německému zaměstnanci za celý svůj pracovní život, je delší o 11 let.
Za čtvrté studie požaduje výrazně posílit systém sociálního partnerství a kolektivního vyjednávání. Především je nutné posílit roli Rady hospodářské a sociální dohody ČR v předcházení a řešení sociálních konfliktů. Dále zvýšit podporu vyjednávání kolektivních smluv vyššího stupně a jejich rozšiřování. Zvýšit podporu kolektivního vyjednávání o platech ve veřejném sektoru. Dále zajistit pravidelnou valorizaci minimální mzdy. Současně posílit účast zástupců zaměstnanců v dozorčích radách akciových společností. Zásadním směrem politiky odborů by mělo být odstranění modelu levné práce v ČR a jeho nahrazení modelem podpory moderního rozvoje.
Jako klíčové podmínky úspěšné změny hospodářského modelu ČR studie doporučuje prosazení národní dohody o spolupráci hlavních politických stran, sociálních partnerů a převážné části společnosti na zásadních ekonomických a společenských změnách.
Zároveň i intenzívní boj proti korupci, organizovanému zločinu, daňovým únikům, praní špinavých peněz a práci na černo, lichvě a lichvářům.
Podle odborů je vliv kolektivního vyjednávání na zkracování pracovní doby a růstu mezd nepopiratelný. Mimochodem, ve firmách, kde v roce 2017 probíhalo kolektivní vyjednávání, byla, oproti firmám bez kolektivního vyjednávání, roční mzda v průměru vyšší o 33.834 korun a roční pracovní doba kratší o 46 hodin.
Studie dále předkládá představu odborů o změně hospodářské
strategie ČR, v níž se zdůrazňuje, nutnost posílit úlohu státu, formulovat a prosadit klíčové infrastrukturní projekty. Dále rozvinout kvalitní sítě rychlého internetu a optické sítě po celé zemi jako základ rozvoje digitalizace. Současně rozvíjet jadernou energetiku a s tím spojený energetický průmysl. Připravit a uskutečnit projekty vysokorychlostní železnice a také i projekty rozvíjející vodní dopravu v ČR v ose Vltava – Labe – Severní moře a Dunaj – Odra – Baltské moře. Zároveň uskutečnit projekty zaměřené na zadržování a úsporné hospodaření s vodou (a bojem proti suchu) a zalesňování.
Studie rovněž doporučuje podpořit školství, výzkum a vývoj. Tedy podstatně zvýšit podporu technickému školství, a to od učňovských škol přes střední technické školy až po vysoké školy. Cestou je zavést duální odborné vzdělávání. Dále podstatně zvýšit podporu výzkumu a vývoji s cílem zvýšit podíl vývozu technologií v českém exportu. Studie doporučuje také k podpoře exportu českých technologií založit státní exportní společnost. Současně koordinovat rozvoj vědeckotechnických parků a inovačních center. Do rozvoje vědy a výzkumu směrovat výrazný příliv peněz za podmínky změny způsobu jeho řízení a výrazného zefektivnění.
Studie se také zaměřila ve svých doporučeních i na další klíčové oblasti, jako je nutnost zcela změnit dosavadní podporu českého zemědělství s cílem zvýšit podíl tuzemských potravin na spotřebě na 80–90 %.
Dále podpořit malé a střední podnikání a k tomu přeměnit dosavadní Českomoravskou záruční a rozvojovou banku nebo vytvořit novou banku poskytující reálnou podporu začínajícím podnikatelům a segmentu malých a středních firem.
Současně podpořit rozvoj cestovního ruchu. Zajistit koordinovaný přístup rezortů, krajů, obcí k němu a výrazně jej zkvalitnit.
Zároveň podpořit rozvoj nájemního bydlení, to je výstavbu
nejméně 50 tis. bytů v nájemním bydlení se sníženým nájemným s tím, že podobné systémy s nižším nájemným fungují v západní Evropě, např. ve Francii.
Studie dále doporučuje nastolit pořádek a spravedlnost v oblasti veřejných financí, a to úměrně úkolům uvedeným v předchozích bodech, dále zásadním způsobem restrukturalizovat veřejné finance České republiky a její daňový systém. V daňovém sytému nastolit pořádek a zajistit elementární daňovou spravedlnost. Na straně příjmů změnit strukturu daňového systému a posílit přímé daně, daně majetkové a zavést daňovou progresi. Zrovnoprávnit všechny daňové poplatníky. Dále řešit i rozdílné zdanění zaměstnanců a OSVČ. Současně rozšířit daňové základy ve všech daňových okruzích. Zároveň řešit zneužívání vnitrokoncernových (transferových) cen a poskytování služeb uvnitř skupiny za účelem daňové optimalizace. Současně vypracovat a realizovat komplexní program boje proti stínové ekonomice, práci načerno a daňovým únikům. Na straně výdajů provést podrobný audit všech výdajových položek všech částí veřejných financí a na základě tohoto auditu a zvolených priorit uvážlivě redukovat výdajovou stranu veřejných rozpočtů.
