Agrární komora ČR ve své dnešní zprávě konstatuje, že na objemu i kvalitě produkce obilovin se velice negativně projevil dlouhodobý nedostatek srážek a vysoké teploty. „V důsledku této situace porosty ozimých i jarních plodin, včetně obilovin, tak v rozhodujících fázích vegetačního období, tedy v dubnu a květnu, omezovaly růst a zvláště na půdách horší bonity tak dojde oproti normálu k velkým propadům produkce,“ konstatuje viceprezident Agrární komory (AK) ČR a předsedy Komoditní rady pro obiloviny při AK ČR Josef Kubiš.
Podle této informace Komoditní rady pro obiloviny počátek letošních žní, které na mnoha místech České republiky započaly již v minulém týdnu, je z historického pohledu jeden z nejčasnějších a je především díky průběhu jarního počasí urychlen o zhruba 2-3 týdny. Bohužel, jak dále uvádí tisková zpráva, tento abnormální vývoj se projeví jak na očekávaných objemech sklizně, tak především na její kvalitě. Na písčitých a méně bonitních půdách budou výnosy i kvalita obilovin velmi podprůměrné a celkovou sklizeň tak v porovnání s dlouhodobými výsledky odhadujeme na základě regionálních dat nižší o 15 – 25 %. Podobná situace je prakticky v celé Evropě, ale i v Rusku, Kazachstánu a dalších obilnářsky silných zemích, což potvrzují aktuálně upřesněné odhady Evropské unie. O kvalitní obilí, zejména o potravinářskou pšenici a sladovnický ječmen, tak bude zájem doma i na světových trzích.
Obiloviny, včetně kukuřice na zrno, se v současné době v České republice pěstují na zhruba 1,35 mil. hektarů orné půdy a v roce 2017 dosáhla celková produkce obilovin 7,45 mil. tun. Viceprezident Josef Kubiš dále ve svém rozboru situace dále uvádí, že „celková domácí spotřeba obilovin poklesla během posledních dvaceti let zhruba o 30 % na úroveň necelých 5 mil. tun, což je zapříčiněno především razantními poklesy stavů prasat a drůbeže a tedy nižším využitím krmného obilí. Což se nám nyní vrací nejenom v poklesu soběstačnosti vepřového a drůbežího masa, ale i v nedostatku statkových hnojiv nezbytných pro optimální a vyváženou agrární soustavu, včetně jejich vlivu na přirozené funkce půdy.“
Přestože ozimy měly, s výjimkou Východních Čech, na podzim příznivé podmínky pro založení porostů, jejich další růst byl velmi negativně ovlivněn suchou zimou a velmi teplým a suchým počasím ve druhé polovině jara. Nastal tedy přesný opak toho, co obiloviny potřebují pro optimální vegetační růst a tvorbu hmoty. Situaci negativně ovlivnil také silný vítr, který přispěl k dalšímu vysoušení půd. Nárazové a přívalové deště jsou z hlediska porostů, ale i krajiny a nasycení spodních vod, málo využitelné.
Zpráva AK ČR dále uvádí, že podle dat ČHMÚ dosáhly jarní srážky oproti dlouhodobému normálu úrovně pouze 50 – 80 % a zároveň byly teploty v dubnu a v květnu v průměru o 4° C vyšší, což se u ozimů projevilo na nízkém odnožování, ale i na omezeném nasazení klasů, počtu a velikosti zrn v klasu. Jarní porosty obilovin, ale třeba i máku, či hrachu v mnoha místech ani nevzešly, často byly poškozeny škůdci a bylo nutné je nahradit přesevy, například kukuřicí. Sucho také velmi negativně ovlivnilo růst travních porostů, a tím produkci objemných krmiv z první seče nezbytných pro živočišnou výrobu.
Celkovou sklizeň řepky ozimé za Českou republiku lze ještě započetím sklizně odhadnout na úrovni 1,25 mil. tun, což je oproti předchozím rokům mírný pokles. Očekávat lze výnosy zhruba na průměru 2,9-3,1 t/ha, přičemž osevní plochy jsou na úrovni 400 tisíc hektarů. Podle dostupných dat z okolních zemí bude sklizeň mírně podprůměrná také v celé Evropě. O řepku by tedy měl být na trhu zájem a lze očekávat i oživení ceny. Porosty řepky těžily ze silného kořenového systému založeného na podzim, který jim umožnil lépe odolat následující suché zimě a jarnímu suchu a vysokým teplotám.
