Podle statistiky OSN pro výživu a zemědělství končí přibližně třetina světové produkce jako odpad. V Evropské unii skončí v popelnicích a na skládkách až padesát procent jedlých a nezávadných potravin. Jen v Unii přitom žije skoro 80 milionů lidí pod hranicí chudoby a další miliony jsou závislé na potravinové pomoci dobročinných institucí. V tuzemsku se ročně vyhodí zhruba milion tun potravin. Zdejší řetězce prošlé potraviny likvidují podle předpisů a odmítají je poskytovat potřebným. Tvrdí, že jde o zanedbatelné množství. Jistým pokrokem je, že Lidl je kompostuje a Albert či Makro je dodávají do takzvaných potravinových bank. Na základě průzkumu agentury STOA jedna česká domácnost – 2 dospělí a dítě školou povinné tak zbytečně utratí ročně 20 tisíc korun.
Evropský parlament vloni přijal rezoluci o zastavení plýtvání potravinami: strategie pro zlepšení účinnosti potravinového řetězce v EU. V rezoluci se uvádí mj., že EP „je znepokojen skutečností, že podstatné množství potravin se denně vyhazuje, ačkoli jsou zcela poživatelné, a tím, že plýtvání potravinami je příčinou environmentálních i etických problémů a výdajů v ekonomické i sociální oblasti, což představuje výzvy v rámci vnitřního trhu jak pro podniky, tak pro spotřebitele…“ a vyzval k „učinění konkrétních opatření pro omezení plýtvání potravinami na polovinu do roku 2025 a současně pro předcházení produkci potravinového odpadu.“ Plýtvání jídlem je modelovým příkladem udržitelnosti. Má rozměr ekonomický i sociální, také etický, souvisí s energiemi, vodou, odpadovým hospodářstvím, se změnou klimatu. Navíc všichni plýtvání považujeme za problém. To je dobrý začátek ke změně. „Cílem udržitelného rozvoje je ukončit extrémní chudobu a hlad, snížit nerovnost a rizika změny klimatu, zajistit zdraví a vzdělání, chránit lesy a půdu, dosáhnout prosperity a spravedlnosti. Je to hodně rozsáhlý a ambiciózní plán. Globální plán nejdříve státy musí přijmout za svůj cíl. Ne jako povinnost, ale jako rozumnou a přirozenou volbu. To, co se bude dít na úrovni států, pak ukáže, zda se lidstvo pohne jako celek. Bude to samozřejmě stát peníze. Hodně peněz, biliony dolarů. Ale ne jako charita, ale jako investice do rozvoje,“ prohlásil generální tajemník OSN Ki-mun při své osobní návštěvě v České republice. Peníze ve světě na to jsou, jen je ale nutné je správně nasměrovat. Je to celý potravinový řetězec. Od producentů, přes logistiku k velko i maloprodejcům až k zákazníkům, tedy k nám, spotřebitelům. Všichni na tom máme svůj podíl. Začít by se mělo u informací a těch je dost. Ale začít by to mělo v naší hlavě, to by měl být běžný a přirozený přístup každého člověka 21. století.
