Do kanceláří se lidé přirozeně vrátí, soudí výkonný ředitel coworkingových center Impact Hub Petr Vondruš. „Pracovní návyky mají svůj význam, home office řadě lidí vůbec nevyhovuje a elektronická komunikace nedokáže nahradit neformální rozhovory na chodbách,“ říká pro web Peníze.cz.
V úvodu svého rozhovoru vysvětlil, jak jejich společnost zvládá důsledky koronavirové krize s tím, že zároveň popsal jaký je rozdíl mezi coworkingovým centrem a flexibilními kancelářemi.
V další části svého rozhovoru na otázku redakce, jaký je jeho názor na to, že se nyní hodně mluví o tom, že pandemie změní podobu pracovišť velkých korporací, aby lépe vyhovovala častější práci z domova, odpověděl, že je to aktuální téma. Podle něho velké společnosti zvažují, jestli nezmenšit své dosavadní plochy nebo pro ně nenajít jiné využití. Plánují, že budou nechávat zaměstnance více doma i po pandemii, a zvažují, jestli si pro některé týmy nepronajmout alternativní prostory.
Na druhé straně si Petr Vondruš ale nemyslí, že u velkých korporátů dojde ke skutečné revoluci. O změnách diskutují, protože si teď společnosti uvědomily velikosti fixních nákladů. Prostory, za které platí, mají prázdné a smlouvy na pět nebo deset nebo i více let. Jakmile se protivirová opatření budou rozvolňovat, začnou se zaměstnanci vracet do kanceláří a společnosti se propracují se k nějakému jakžtakž normálu, do kterého se vrátí i tabulkové náklady na obsazenou židli. Pak to vedení korporací přestane pálit. Tedy až na otázku smluv. Dá se očekávat, že po letošní zkušenosti se budou firmy bránit uzavírání dlouholetých nájemních smluv a začnou preferovat mnohem flexibilnější smluvní vztahy.
Některé velké firmy ale ke změnám už přistupují. Například šéfka Vodafonu v České republice nedávno zmínila chystanou přestavbu celé tuzemské centrály, aby lépe odpovídala potřebám zaměstnanců pracujícím částečně z domova.
Jistě, pro některé firmy je to cesta, na kterou se teď díky pandemii snáz vydají. Petr Vondruš věří, že pro ně i jejich zaměstnance jde o posun k lepšímu. Ale vyžaduje to změnu uvažování v celé korporaci. Především ze strany manažerů, kteří řídí týmy a musí mít ve své lidi důvěru. Když řídíte tým v kanceláři, je v tom úplně jiná dynamika, než když jsou ti samí zaměstnanci doma. Vyžaduje to jinou míru empatie a důkladnější přípravu. Musíte si osvojit nové dovednosti, naučit se pracovat s novými programy. ¨
Podle Petra Vondruše nesmíme zapomínat ani na to, kolik věcí se ve firmách odehraje na chodbách nebo v kuchyňkách. I to je důležitá součást interakce mezi zaměstnanci. Že si neoficiálně sdělí nějaké dojmy a poznatky nebo zkrátka jen to, jak se měli o víkendu. Když plánujete meeting na dálku, měli by šéfové firem být schopni tam tu neformální konverzaci také nějak zařadit. A to není snadné.
Na otázku redakce, zda je to důvod, proč nedošlo k většímu rozšíření práce z domova už před pandemií, odpověděl, že do jisté míry za to určitě mohl přístup manažerů, kteří se ne vždycky chtějí přizpůsobovat jinému režimu. Ale jde i o přístup zaměstnanců, protože mnozí chápali home office jako volnější režim. Samozřejmě to zdaleka neplatí pro všechny. Ale když pak manažer vidí, že zaměstnanec v rámci práce z domova neodpovídá na e-maily a nebere telefon, logicky to vede k nedůvěře v celý ten koncept. Bez určité sebekázně zaměstnanců se to zkrátka neobejde.
Petr Vondruš zároveň dodal, že to, co zažíváme teď v souvislosti s covidem, často nemá s klasickým home office mnoho společného. Doma jsou totiž celé rodiny, často včetně malých dětí. Řada lidí nemá na práci klid, který potřebují, jejich výkonnost je o poznání nižší, než v kanceláři. I proto si myslí, že jakmile to bude možné, budou se lidé do kanceláří vracet jaksi přirozeně a ze své vůle. Protože zdaleka ne každý je na home office stavěný.
V další části rozhovoru uvedl, že některým zaměstnancům vyhovuje ten rituál, že docházejí na pracoviště, v jehož rámci mají ale zároveň svou volnost. Pro mnoho lidí jsou pracovní návyky, včetně toho, že právě opustí domov a přesunou se do inspirativního pracovního prostředí, velmi důležité. Domov mají spojený s trávením volného času a k práci se tam těžko nutí. A jiným zase vyhovuje část práce dělat v klidu doma a část v práci.
Pokud jde o zhodnocení letošního roku, kdy jsme prožili pandemii, najdou se, podle něho, i pozitivní věci. Minimálně v tom ohledu, že dlouhodobý blahobyt je nebezpečná věc, protože hodně lidí i firem začne stagnovat. Přestanou rozvíjet sebe i své produkty. Tato doba opět nutí všechny zamyslet se nad tím, co funguje, a co nikoliv. Hledat nové cesty, vylepšovat svůj přístup, služby, produkty. To je vždycky pozitivní a přinese to spoustu nových věcí. Zároveň se zmínil i o vlně solidarity, která se mezi lidmi zvedla. A uvědomění si hodnoty práce ostatních, třeba zdravotníků nebo učitelů, kterou jsme dosud mohli do jisté míry brát jako samozřejmost.
