• Zveřejněno: 28.04.2022
  • Autor: Mgr. Ing. Jarmila Dubravská, PhD.

Výbor je poradním orgánem Evropského parlamentu a komise, tedy přímo „komentuje“ návrhy legislativy či různých strategií. Fyzicky však nelze reagovat na všechno, protože dokumentů, které připravují poslanci či úředníci, jsou skutečně „mraky“. A to je určitě jedna z těch věcí, která nás „zabíjí“, známe to z běžného života, máme mnoho předpisů, ale jejich fungování „pokulhává“. A je mnoho států, které jsou rozlohou, ale také počtem obyvatel větší a tam to funguje s menším počtem zákonů, vyhlášek, předpisů či různých norem. Takže někde děláme velké chyby ... a ty začínají už u dětí ve školách a pokračujeme dál na všech stupních. Nepsaná pravidla a zákony platící v dobách našich prarodičů (od běžného pozdravu, neodhazování odpadků, po automatickou pomoc starším s nákupem) jako kdyby dnes neexistovaly. Ve městech máme k sobě daleko a život na venkově se také hodně změnil, už jen málo lidí žije „tradičním životem“, chová zvířata, pěstuje si krmivo, vyrábí chutné výrobky pro svou rodinu. Velká část populace ztratila „spojení“ s přírodou, a tak dnes hovoříme o plýtvání s potravinami. Mnozí lidé ani nevědí, kolik je za obyčejným rohlíkem či jogurtem práce. A s tímto vším souvisí právě strategie pro řešení nedostatku rostlinných bílkovinných krmiv (abychom tedy mohli nakrmit zvířata), například jde o nedostatek sóji, která se musí dovážet až ze zámoří do Evropy.

Závislost naší produkce mléka a masa na Americe

Přestože je Evropa velkým vývozcem kvalitních potravin, jsme totálně závislí na dovozu bílkovinných plodin, hlavně sóji a sójových šrotů z Ameriky. Bez nich bychom nedokázali vyrábět takové množství mléka a masa. A proč je tomu tak? Představte si, že pouze 3 % orné půdy v Evropě se používá k pěstování bílkovinných plodin a více než 75 % zásob rostlinných bílkovin se dováží z Brazílie, Argentiny a USA. Na jedné straně se za posledních 20 let zvýšila produkce bílkovin a na straně druhé se téměř na stejné úrovni zvýšila i spotřeba. A není třeba zapomínat na skutečnost, že pěstovaná bílkovinná krmiva u nás jsou výrazně dražší než ta dovážená. A jak je to možné? Téměř veškerá sója, která se k nám dováží je GMO, tedy geneticky modifikovaná (i když se v Evropě stále bráníme pěstování těchto odrůd ve velkém, máme zde jen minimální plochy pro vědecké účely se zanedbatelnou produkcí). Dále se pěstují bílkovinné plodiny jiným finančně méně náročným způsobem, což má opět za následek vyšší náklady u nás v Evropě než na americkém kontinentu. A je zde ještě jedna velká a zásadní nevýhoda Evropy, která souvisí s poválečnými dohodami mezi Evropou a USA. USA akceptovala ochranu evropských trhů se pšenicí a mléčnými výrobky a na straně druhé jsme osvobodili výrobky z americké kukuřice a sóji od cel. A tak se na náš trh dostávala slunečnice, řepka, sója či šrot do EU za světové ceny, přičemž u nás pěstovaná olejnatá semena a vyráběné šroty byly výrazně dražší kvůli horším pěstitelským podmínkám a vyšším ekonomickým nákladům. A toto určitě nedokážeme „ustát“ bez ztrát.

Jaký je současný stav?

Přestože samotná Evropská komise o této naší velké závislosti ví a vydala mnoho strategií, na tuto velmi podstatnou, která se týká rostlinných bílkovinných zdrojů, dovozu sóji, slunečnice, řepky, šrotů, luštěnin jako kdyby zcela zapomněla. Myslíme na nerentabilní pěstování sóji v severních oblastech Evropy, Rada pro zemědělství (tedy ministři členských států EU a tedy i toho našeho státu, zodpovědní za zemědělství) však na svém zasedání 22. března 2022 jen diskutovala o potřebě zvyšovat produkci bílkovin, ale bez toho, aby přijala zásadní stanovisko a navrhla řešení situace. Jen slova nás totiž neuživí....Také je nesmysl, že v případě pěstování plodin na plochách zařazených do ekologie očekáváme vyřešení nedostatku. Víme, že produkce při ekologickém hospodaření je nižší, a tak nám tento systém nepomůže nahradit výpadek produkce naopak způsobí pravý opak, tedy jen vyšší závislost na dovozech.

Měli bychom si přestat lhát, že takzvaný evropský model zemědělství bude konkurenceschopný se světem. Nemůžeme chtít od zemědělců, aby byli schopni vyrábět ve všech přírodních podmínkách a ve všech oblastech kvalitní, bezpečné potraviny s nižšími náklady a zároveň platili zaměstnancům vyšší platy. To je prostě nereálné. Každý z nás může chtít být olympijským vítězem v běhu na 100 metrů, ale ani při jakékoli přípravě a tréninku ve špičkových podmínkách to dokáže jen jeden jediný člověk z celé planety. A s požadavky na zemědělce je situace stejná, pokud máme nesmyslné a nereálné očekávání, věřte mi, nenaplní se.

Jaké je řešení?
Myslíte, že je to neřešitelná situace? Neobávejte se, téměř vše lze řešit. A nedostatek bílkovinných krmiv je řešitelný, stejně jako naše totální závislost na potravinách se může stát minulostí (jen to chce zdravý rozum, strategii, plánování a dodržování stanovených kroků a hlavně to bude vyžadovat práci a úsilí). A není to až tak těžké. V první řadě si musíme přestat lhát a stavět vzdušné zámky. Zelená dohoda, o které se diskutovalo a hlavně byla přijata v době COVID, není v předložené podobě realizovatelná, i když je schválena téměř všude a téměř všemi. Musíme si umět přiznat chybu, zda to, že se zásadně změnily podmínky, a ty se skutečně změnily. Za druhé, pěstování sóji, obilovin, olejnin, luštěnin či jetele je v Evropské unii možné. To, že chybí výměra ve velikosti výměry orné půdy Německa na pěstování sóji, kterou tak potřebujeme, je také řešitelné. Nepotřebujeme přece Německo k pěstování sóji. Máme zde státy, kde se po vstupu do Evropské unie výrazně snížila intenzita a je třeba pomoci státům s nastartováním pěstování chybějících plodin. EU musí vytvořit podmínky a podpořit pěstování plodin v České republice, na Slovensku, Maďarsku, Rumunsku či Bulharsku. EU musí přestat konkurovat sama sobě. Proč Němci, Španělé Belgičané či Holanďané dávají extrémně vysoké dotace chovatelům prasat a tak „kazí“ ceny vepřového masa právě v Čechách, na Slovensku či v jiných státech, kde nám zbyly už jen „trosky“ z chovu prasat? EU by přece neměla likvidovat zemědělství, staré členské státy přece nemají mít za „nepřítele“ nové členské státy. Pokud nedokážou svoji produkci z EU vyvést, protože jsme dali embargo Rusku, zda se zastavil odbyt do Číny, tak nemůže docházet k likvidaci chovů právě u nás. A toto je skutečná Achilovka politik EU. Tam, kde vzniká přebytek, který nedokáže daný stát úspěšně vyvést, aniž by nezhoršil situaci v jiném členském státě, musí samotný stát vyřešit nadbytek a ne dotovat produkci a extrémně nízkými cenami ničit zemědělce v jiných státech. Skutečně si myslíte, že by Španělsko dokázalo při své životní úrovni a cenách vyrobit kilo svíčkové či krkovičky a ještě ji dovést k nám levněji? Ne, nedokázalo, je to výsledek hlavně systému chovu (například používání antibiotik), dotací, domácích podpor a podmínek vytvořených legislativou platnou na území Španělska. Pokud chceme mít unii, tak to musí být spravedlivá matka ke všem svým dětem a ne macecha pro ty později narozené.
 
 
Mgr. Ing. Jarmila Dubravská, PhD., členka Evropského hospodářského a sociálního výboru za Českou republiku, nominovaná Agrární komorou České republiky

Registrací uživatel získá přístup k exkluzivním informacím.
Registrace   |   Přihlášení

Čeští produkční zemědělci jsou zde od toho, aby produkovali kvalitní české potraviny. Vláda by to měla respektovat!

  • Zveřejněno: 26.06.2022

Agrární komora ČR a Zemědělský svaz ČR uspořádaly nedávno, 8. června 2022, v Praze významnou protestní akci, během níž obě nevládní společenské organizace, které zastupují zájmy českých produkčních zemědělců, vyslovily zásadní a ostrý nesouhlas se zemědělskou politikou současné vlády premiéra Petra Fialy. Dalším spoluorganizátorem této protestní akce byl i Odborový svaz pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů ČR, který hájí zájmy zaměstnanců v českém zemědělství a potravinářství.

Lidé kupují ornou půdu s cílem prodat ji později za stavební parcely!

  • Zveřejněno: 28.06.2022

Co je potřebné a čeho ubývá, se stává cennějším. Podle serveru Novinky.cz v současné době lze ještě pořád relativně levně si pořídit zemědělské pozemky. Dají se koupit za 30, 40, 50 korun za metr čtvereční. U této cenové hladiny jde ale většinou o spoluvlastnické podíly. Nejlepší pozemky s vysokou bonitou a jedním vlastníkem se nabízejí za 70 i 100 korun za metr čtvereční.