V roce 2017 došlo k mírnému nárůstu počtu pracovních úrazů s pracovní neschopností proti roku 2016 a  bylo vykázáno 95 smrtelných pracovních úrazů, což je o 9 případů méně než v roce 2016.

V letech 2008 – 2017 došlo u pojištěných mužů ke snížení počtu o 2 %, zatímco u žen naopak ke zvýšení o 7 %. Pojištěné osoby v roce 2017 byly tak již evidovány v poměru ženy 49,3 % - muži 50,7 %.Pracovní úrazovost se v České republice v roce 2017 vyznačovala rozdílným vývojem celkové pracovní úrazovosti a smrtelné pracovní úrazovosti. Zatímco hodnoty absolutních ukazatelů a celkové pracovní úrazovosti mírně vzrostly, hodnoty ukazatelů smrtelné pracovní úrazovosti meziročně významně klesly. Počet pojištěnců byl v roce 2017 nejvyšší po roce 1998. Počet pracovních úrazů s pracovní neschopností a počet dnů pracovní neschopnosti pro pracovní úrazy se od hodnot roku 2016 příliš nelišil.

V roce 2017 bylo vykázáno 95 smrtelných pracovních úrazů, což je o 9 případů méně než v roce 2016. V prvních deseti letech existence České republiky (1993 – 2002) tento počet činil 200 – 300 případů za rok (průměrně 250). Dále v letech 2003 – 2016 se již počet dostal pod hranici 200 případů a pohyboval se v rozmezí 100 - 200 případů za rok (průměrně 142). V roce 2017 se tak poprvé v historii dostal počet pod hranici 100 případů za rok.

K největšímu procentnímu nárůstu počtu pracovních úrazů s pracovní neschopností došlo v odvětví Výroba a rozvod elektrické aj. energie (D.) o 30,1 % a Zásobování vodou; činnosti s odpady (E.) o 12,1 %. K největšímu poklesu počtu případů došlo v odvětví Těžba a dobývání (B.) a to o 11,0 %. Počet smrtelných pracovních úrazů klesl zejména ve skupině zdrojů úrazu „Pozemní vozidla a ostatní dopravní prostředky“, nárůst pak byl zaznamenám ve skupině zdrojů úrazu „Materiál, břemena, výrobky, strojní součásti“.

Absolutní počet pracovních úrazů s následnou pracovní neschopností stoupl proti roku 2016 jen o 0,2 %. Počet pojištěnců meziročně stoupl dynamičtěji a to o 2,2 %. To se promítlo do četnosti těchto pracovních úrazů poklesem tohoto ukazatele o 1,9 %. Zvýšil se mírně i počet kalendářních dnů pracovní neschopnosti pro pracovní úrazy (o 0,3 %) a průměrný denní stav práce neschopných o 0,6 %. Průměrné procento pracovní neschopnosti mírně kleslo (o 1,9 %).

Průměrná doba trvání jednoho případu dosáhla v roce 2009 již 55,2 kalendářních dnů na jeden případ. V roce 2010 zaznamenal tento ukazatel pokles o 5,5 %, v roce 2011 opět narostl o 5,6 % a v roce 2012 stagnoval. V roce 2013 dosáhl maximální hodnoty 55,7 kalendářního dne a v roce 2014 poklesl, v roce 2015 se opět přiblížil maximální hodnotě (55,4) a v letech 2016  a 2017 poklesl na 54,4 dne.

Nejčastějším zdrojem pracovních úrazů s pracovní neschopností nad 3 dny byla v roce 2017 skupina „Materiály, břemena, výrobky, strojní součásti“ (34 %). U závažných pracovních úrazů to byla skupina „Budovy, konstrukce, povrchy“ (33 %) a u smrtelných pracovních úrazů skupina “Pozemní vozidla“ (35 %). Obdobné rozložení zdrojů pracovních úrazů podle typu (závažnosti) úrazu bylo evidováno i v letech minulých, rozdíly byly jen v procentním zastoupení.

Nejčastější příčinou u všech typů pracovních úrazů v roce 2017 bylo „Špatně nebo nedostatečně odhadnuté riziko“. Tato příčina byla uvedena zaměstnavateli na záznamu o úrazu, a proto zcela převládá a to i v letech minulých. U pracovních úrazů s pracovní neschopností nad 3 dny byla uvedena v 79 % případů, u pracovních úrazů závažných pak činila 63 % a u pracovních úrazů smrtelných 54 %.