Asociace českého tradičního obchodu(AČTO) zastupuje na 7 tisíc  prodejen  co nabízejí především potravinářské zboží. Jsou to hlavně venkovská zařízení, která sehrávají v obcích významnou roli v nabídce toho základního, co člověk k životu potřebuje, aniž zejména starší lidé musí i na větší vzdálenosti a často v doprovodu svých dětí a nebo příbuzných jezdit za nákupy. Oklestit společnost o tuto nepopiratelnou výhodu a nechat vše na nabídce  supermarketů v nákupních centrech není ničím pozitivním a proto není náhodné, že na tento pozvolný trend upozorňuje AČTO a společně s ní Svaz obchodu a cestovního ruchu, který naopak zastupuje především obchodní řetězce.

Víc celou situaci v maloobchodu přiblížil  předseda AČTO Zdeněk Juračka.

Můžete představit základnu Asociace českého tradičního obchodu? Kdo je členem, jaká je síť těchto prodejen  a jaký zhruba představuje procentuální podíl v prodeji potravin.

Členská základna AČTO stojí na dvou pilířích. Tím prvním jsou čeští obchodníci a druhým převážně čeští výrobci a potravin. Celkem sdružujeme devět maloobchodních sítí a družstev, konkrétně je to BRNĚNKA, CBA, COOP, ČEPOS, ENAPO, ESO MARKET, KUBÍK,  PRAMEN CZ a SKLIZENO a dále též řada prodejen, které jsou podnikovými prodejnami našich přidružených členů, např. KRÁSNO, STEINEX nebo KARLOVA PEKÁRNA. Celkem AČTO zastupuje na 7 000 prodejen s 30 000 zaměstnanci, což představuje zhruba 25% podíl na českém trhu. Máme ambici posílit i o další členy z nepotravinového sektoru a tím ještě více zlepšit postavení českých nezávislých obchodníků, kteří jsou stále Popelkou českého trhu.

V čem je konkurenční nevýhoda těchto českých prodejen s potravinami?

Zajímavá otázka, neb většina novinářů se ptá, kde jsou naše výhody. V první řadě bych se zmínil o jednom zásadním problému, jehož negativní vliv stále roste. Je to administrativní a technická náročnost prodeje potravin. Předpisy, ať již hygienické či jiné, jsou čím dál náročnější, navíc rozšířené o nařízení z EU a jejich naplnění bývá často složité pro velké supermarkety, natož pak pro malé české prodejny. S náročností samozřejmě rostou i náklady a požadavky na kvalifikaci personálu. Když k tomu přidám růst oprávněných nároků na výši mezd, tak si  lze  učinit obrázek o tom, v čem se na trhu musíme pohybovat.

    Lze samozřejmě nalézt i pozitiva. Jedním z největších je přímý kontakt se zákazníkem, což vytváří skvělou symbiózu pro splnění i specifických služeb. Další předností je přímý kontakt s regionálními dodavateli, což se odráží i v procentním poměru prodeje českých potravin, který se pohybuje kolem 70%. To je také jedna z podmínek pro certifikaci prodejen a získání značky TRADIČNÍ ČESKÝ OBCHOD - CERTIFIKOVÁNO, kterou jsme před dvěma lety zavedli. Příští rok by měl počet takto vyznamenaných prodejen překročit číslo 100.

Ve zprávách asociace jste v poslední době upozorňovali na řadu případů, kdy se prodejny z této maloobchodní sítě musely zavřít. Naposledy to byla prodejna potravin v Dolním Dvořišti. Kolik prodejen v tomto roce z celé té jejich sítě potkal stejný osud ?Naopak nějaké přibyly?

Trend zavírání malých prodejen bohužel pokračuje. Loni to bylo 1082 prodejen do 400 m², letos to nebude o mnoho lepší. AČTO zpracovalo, zejména však hlavně projednalo a  nabídlo k použití komplexní  materiál s názvem  „Obchodní  obslužnost  venkova“,  který může být použit a  vím  že i slouží  při  rozhodovacím procesu  o  bytí, či  nebytí vybraných  prodejen. Podle mého názoru materiál nabízí velmi propracovaný ekonomický i organizační  rozbor  pro  posouzení, zda lze  najít  východisko pro udržení  té či oné prodejny na trhu.

Tyto malé prodejny jsou na venkově pro mnoho zejména starších lidí jedinou možností nákupu. I z těchto důvodů se je snaží místní obecní úřady finančně podpořit a držet tak zvaně ekonomicky nad vodou. V některých případech ale to nejde do nekonečna. Jaké vidíte  řešení?

Jen bych zde  opět  zdůraznil,  že hlavní slovo v tomto procesu musí  mít  obec.  Ta buď chce, či nechce prodejnu zachovat. Pokud chce, tak pomáhá shánět finanční či jinou podporu, pokud ne, nechává budoucnost obchodu na provozovateli, který to má v rozhodovacím procesu většinou velmi  složité. Rád konstatuji, že shledáváme čím dál více pozitivních reakcí jak ze strany obcí tak krajů. Je však potřeba dále  jednat zejména se Zemědělským výborem  sněmovny a jeho prostřednictvím s příslušnými ministerstvy, která se bohužel (kromě  ministerstva zemědělství) většinou tváří jako by se jich to netýkalo.