• Zveřejněno: 13.11.2019
  • Autor: Miroslav Svoboda

Rozhovor s předsedou Lékařského odborového klubu – Svazu českých lékařů (LOK-SČL) MUDr. Martinem Engelem

Z jakého důvodu vznikl Krizový štáb proti kolapsu zdravotnictví a jaké jsou jeho požadavky?

Zdravotnické odbory, tj. Lékařský odborový klub – Svaz českých lékařů a Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče, dále Asociace českých a moravských nemocnic a zároveň i poskytovatelé domácí péče, celkem 14 organizací, vytvořilo na jaře letošního roku tzv. Krizový štáb proti kolapsu zdravotnictví. Důvod jeho vzniku je naprosto zřejmý. Do českého zdravotnictví jde necelých 7 % hrubého domácího produktu (HDP), což je o dva procentní body méně, než je tomu v řadě zemí na západ od nás. Většina těchto zemí dává do zdravotnictví nejméně 9 % HDP, přičemž na světě existují i státy, které dokonce dávají mnohem více, USA dokonce 17 % HDP. Přičemž musíme vzít i do úvahy i skutečnost, že 1 % HDP v České republice je, ve srovnání s vyspělými západoevropskými zeměmi, mnohem nižší.

Takže, když jsme zhodnotili situaci v českém zdravotnictví a zároveň zjistili, že ochota ministerstva zdravotnictví vyjít vstříc zdravotnickým odborům, Asociaci českých a moravských nemocnic a poskytovatelům domácí péče, poskytnout více peněz do našeho zdravotnictví, je velmi mizivá, proto jsme založili Krizový štáb 9.

Pokud vím, ze sumy asi 60 miliard korun, které jsou na účtech zdravotních pojišťoven, jste původně požadovali zhruba 25 mld. Kč. Ale ministerstvo zdravotnictví vašemu požadavku nevyhovělo. Proč?

Argument zdravotních pojišťoven spočíval v tom, že je to potřebná rezerva na „horší časy“, které mohou v budoucnu nastat, což vedení ministerstva zdravotnictví ochotně akceptovalo. Nejprve však musím zdůraznit, že náš požadavek na tuto sumu byl oprávněný v tom smyslu, že české zdravotnictví je řadu let podfinancováno. Zejména se to týká právě provozu nemocnic a dalších zdravotnických zařízení, a to nejen v oblasti investic, ale především i v otázce platů a mezd lékařů, zdravotních sester a ostatního zdravotnického či nezdravotnického personálu.

Takže, na vaši otázku, proč to ministerstvo zdravotnictví odmítlo, nelze odpovědět jinak než, že jeho postup naprosto nechápeme. Já osobně, jako lékař a zároveň i odborář, nemohu souhlasit s tvrzením ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, že platy ve zdravotnictví jsou vysoké, což se snažil v médiích zdůvodnit svými tabulkami výše platů a mezd lékařů i ostatního zdravotnického personálu.  Jenže, zapomněl k tomu dodat, že tyto jeho tabulky jsou postaveny na tom, že jsou v nich započítány i údaje za přesčasové hodiny, které tráví lékaři a zdravotní sestry v nemocnicích o nocích, o víkendech a svátcích. To přirozeně zkresluje údaje, které ministr Adam Vojtěch úmyslně zveřejnil.

Řekl bych, že vůči zdravotníkům je to nesprávná argumentace. Vždyť by, především tedy ministru zdravotnictví, mělo záležet na tom, aby ho zdravotnická veřejnost chápala jako člověka, který má zájem, aby zdravotnictví fungovalo. Ale pokud bude nadále postupovat tímto stylem, vážnosti u zdravotnické veřejnosti se nedočká. Bohužel, naše veřejnost, která poměry ve zdravotnictví nezná, je potom náchylná těmto nesprávným údajům uvěřit, když to říká pan ministr.

Ještě bych podotkl, že musíme počítat i s výší meziroční inflace, která se za poslední dva roky pohybuje ve výši 2,5 procenta a v letošním roce dokonce dosahuje až tří procent. Takže, i tuto inflaci je potřeba pokrýt. Zejména kvůli tomu, abychom zabezpečili i nábor nových lékařů a zdravotnického personálu. Vždyť, jak máme zabezpečit péči o pacienty v nemocnicích, bude-li chybět lékařský a ostatní zdravotnický personál? To je zejména otázka pro vedení ministerstva zdravotnictví.

Argument Krizového štábu proti kolapsu zdravotnictví spočívá i v tom, že existují rozdíly v platech a ve mzdách zaměstnanců ve státních nemocnicích a v krajských či městských nemocnicích. Můžete to vysvětlit??

Podle nás by neměl být tak výrazný rozdíl mezi výší platů ve státních nemocnicích, ať již fakultních či některých krajských, kde je výše platů stanovena tabulkami, a výší mezd v některých krajských a také i v městských nemocnicích, které fungují jako akciové společnosti či „eseróčka“, kde je výše mezd stanovena na základě kolektivního vyjednávání. Zdravotnickým odborům se tato diverzifikace samozřejmě nelíbí. Původně ze strany vedení státu zněl argument, že naopak lékaři, a také zdravotnický personál v soukromých nemocnicích, budou mít i vyšší mzdy, než je tomu ve státních zařízeních. Jenže, postupem doby, se ukázalo, že je to naopak obráceně. Zejména zdravotní sestry v krajských a městských nemocnicích si stěžují, že mají o několik tisíc korun menší výplaty, než mají zdravotní sestry ve státních zařízeních.

Podstata tohoto stavu spočívá i v tom, že osobní náklady tvoří největší položku z té sumy peněz, kterou příslušná nemocnice obdrží od zdravotních pojišťoven. V současné době je to asi 55 až 60 % z celkové sumy financí, které jdou na zajištění provozu nemocnice. Samozřejmě, že existují výjimky, kdy jde o speciální léčebny, například pro léčbu plicních nemocí apod. Tam je to až 70 %. Takže, v České republice je to velmi nedobře nastavené, a to na rozdíl od zemí na západ od nás. Tam to mají tamější nemocnice nastaveno jinak a proto problémy, jako jsou u nás, nemají.

Proč je vlastně systém u nás tak špatně nastaven?

Na to není jednoduchá odpověď. Ale jde o to, platby, které jednotlivé nemocnice od zdravotních pojišťoven jsou různé, a to jak u státních zařízení, jako jsou fakultní nemocnice, a jiné jsou u krajských či městských nemocnic. Tyto platby se počítají za lékařský výkon, které musí příslušný lékařský a zdravotní tým u konkrétního pacienta provést.  Tyto problémy jsou podmíněny tím, že i nemocnice stejného typu dostávají diametrálně odlišné platby za stejné výkony. Jde o rozdíly v řadě případů až o desítky miliónů korun, které tyto nemocnice dostávají.

Ekonomické porovnávání nemocnic v tomto pokřiveném prostředí prakticky není možné.

V průběhu uplynulých měsíců jste s ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem, potažmo s premiérem Andrejem Babišem, jednali již několikráte. Jak byste charakterizoval výsledky tohoto jednání?

Těchto jednání jsme od počátku letošního roku absolvovali několik. Ani je již nepočítám. To ani nemá smysl, protože společným jmenovatelem ze strany ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha byla, podle mého názoru, jakási neochota vyslyšet naše argumenty, porozumět jim a přijmout je i za své vlastní. Jestliže ministr zdravotnictví vyhlašuje do médií, že platy zaměstnanců ve zdravotnictví jsou na vysoké úrovni a přitom, nebere do úvahy obrovské množství přesčasů lékařů a zdravotních sester, což pro ně vytváří značné fyzické i psychické vytížení, tak buď nerozumí problému, nebo si ho nechce vůbec přiznat. Hluboce nás zklamal postoj ministra Adama Vojtěcha, který zvýšení platů zdravotníků ani nechtěl.

Ještě bych dodal k vaší otázce, že jsme v řadě případů jednali přímo s premiérem Andrejem Babišem, byť i za přítomnosti ministra Adama Vojtěcha. Premiér se nám při těchto jednáních jevil o něco vstřícnější. Bylo možné se s ním i na něčem domluvit, byť nám nevyhověl v těch našich základních požadavcích. Ale jeho účast při jednáních spíše svědčí o tom, premiér svému ministru zdravotnictví asi úplně nevěří.

Na druhé straně však musím poznamenat, že nás udivuje, odkud mají oba představitelé, premiér a ministr zdravotnictví, údaje, které nám při těchto jednáních předkládali, a které, podle našich poznatků, neodpovídají realitě. Nejspíše je to dáno tím, že při svých „spanilých jízdách“ do jednotlivých krajů, když navštíví tamější nemocnice, slyší od vedení těchto nemocnic údaje, které jsou „upraveny“ tak, aby to vypadalo, že je vše v pořádku. Možná tomu napomáhá i obava ředitelů těchto nemocnic, aby nebyli odvoláni pro neschopnost, kdyby vylíčili skutečný stav v jejich nemocnicích. Jiné vysvětlení jejich postoje mě nenapadá.

Nedávno se v Poslanecké sněmovně uskutečnila panelová diskuse o situaci ve zdravotnictví. Jaké podněty z ní vzešly a jaký byl o ni zájem ze strany ministerstva zdravotnictví a poslanců?

Problém byl v tom, že této konference se zúčastnili pouze zdravotničtí odborníci, kteří dobře vědí, jak na tom naše zdravotnictví je a co potřebuje změnit. Ze strany ministerstva zdravotnictví, a ani od poslanců, žádný zájem o ni nebyl. Takže to mohu shrnout, že ač se paní poslankyně Alena Gajdůšková (ČSSD) snažila ji dobře zorganizovat, efekt této konference byl v podstatě nulový, protože ti, kteří by ji měli navštívit a naše argumenty si vyslechnout, tam nebyli. Bohužel, jejich neúčast o něčem také vypovídá.

V médiích se také objevila informace, že ministr zdravotnictví Adam Vojtěch označil přístup vašeho krizového štábu za nátlak a lobbing těch, kteří si nedokázali dojednat se zdravotními pojišťovnami dohodu. Co tomu říkáte?

To jsou ze strany ministra Adama Vojtěcha zbytečně silná slova. Svým způsobem k tomu mohu říci jen to, že v našich požadavcích jenom popisujeme skutečnou situaci v českém zdravotnictví. Jsme odboráři a nemáme růžové brýle, jaké má ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Ať mně dokáže, že to, co říkám na veřejnosti o situaci ve zdravotnictví, není pravda. Jaký je to, prosím vás, nátlak? Když jenom popíšete to, co se ve skutečnosti v nemocnicích děje. Na rozdíl od jeho „spanilých jízd“, my jsme, jako odboráři, zavítali do osmi krajů a na místě jsme se seznámili s problémy tamějších nemocnic. Mimochodem, když vezmu do úvahy poslední apel ministra Adama Vojtěcha, že je zapotřebí především investovat do výstavby nemocnic, než zvyšovat platy lékařskému a ostatním zdravotnickému personálu, tak tamější nemocniční objekty jsou v lepším stavu, než je jejich personální situace. Takže, bych panu ministrovi nejraději položil otázku: Kdo bude v těchto nemocnicích pracovat, když sice budou mít moderně vybavené objekty, ale budou tam chybět lidé na práci? Nad tím by se pan ministr měl také zamyslet!

Z politických stran měl krizový štáb proti kolapsu zdravotnictví největší podporu u ČSSD a KSČM. Mimochodem, při schůzce předsedy KSČM Vojtěch Filipa s premiérem Andrejem Babišem byla dojednána změna úhradové vyhlášky a navýšení sumy peněz do zdravotnictví o 4,9 miliardy korun. Jak to hodnotíte tuto politickou podporu pro vaše požadavky?

Samozřejmě, že jako členové krizového štábu, si této politické podpory ceníme. Zvláště za těchto necelých pět miliard korun. Ale, jenom bych k tomu ještě dodal, že dalších šest miliard korun, které jsou určeny navíc do našeho zdravotnictví, již nejde prostřednictví úhradové vyhlášky, což je, bohužel, škoda. Protože to v nás vzbuzuje pochybnosti, nač bude tato suma peněz nakonec použita. Původně měla jít na podporu zlepšení situace v nemocnicích, ale je možné, že tyto peníze mohou být použity i v jiných segmentech českého zdravotnictví. Jenom apeluji na to, aby byly použity správným směrem, to je na zajištění stabilizace v českých a moravských nemocnicích.

Registrací uživatel získá přístup k exkluzivním informacím.
Registrace   |   Přihlášení

Dovážíme moc krmiv a hnojiv z několika málo států, kritizuje EU studie

  • Zveřejněno: 17.04.2024
V naprosté většině zemědělských komodit je EU nezávislá na dovozech ze třetích zemí, Míra dovozů proti celému sektoru činí asi 7,7 procenta, uvádí studie, kterou nechal vypracovat zemědělský výbor europarlamentu. iDNES